Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Lenny a Phillo

Události 2009

Vánoce na cvičáku

20.12.2009 - Rychnov n. Kn. Bez vánočního skotačení na cvičáku si snad už ani konec roku neumíme představit. A tak pro nás zase Lucka ve spolupráci s Evčou připravily sranda závody. Ony už to ani závody nejsou, protože vůbec nezáleží na tom, kdo bude v cíli první. Spíš si musíme dávat bacha, aby nám smíchy nepraskla bránice. To, co dokážeme předvést na place, by nám mohli závidět i pacienti psychiatrických ústavů.

První závod byl malý parkur, který si nejdřív zaběhl psovod sám a hned po tom i se psem. To jsme v pohodě všichni zvládli. Ve druhém závodě jsme byli rozděleni na dvě skupiny - jedna představovala psovody, druhá psy. A tak zatímco si naši opravdoví hafani už v klídku hřáli kožíšky v autech, my jsme se věnovali agilitění. Každý psovod dostal podle čísla přidělěného ,,psa" a úkolem psovoda bylo přejít s daným hafanem parkur. Háček byl v tom, že každý z hafanů měl nějaký zlozvyk. A tak některý soustavně obíhal překážky, jiný si je značkoval, další zdrhal z parkuru a pes v podání Věry Bařinkové málem svému psovodovi vyštěkal díru do hlavy. Já jako psovod vyfásla psa Terku Ulčovou. Místo pamlsku jsem zvolila lákadlo daleko zajímavější - za úspěšně překonaný parkur jsem svému psovi slíbila a ukázala pětistovku s tím, že v cíli bude jeho. A tak teď nevím - buď je naše mládež nezkažená a úplatky nebere nebo naopak - pětistovka je jí málo. Ať tak či tak, pes Terka se mně na peníze vykašlal a na parkuru zlobil tak, že jsem kus před cílem pojala myšlenku ho naprosto nesportovně ztřískat. Myslím, že jsme si my všichni, kdo jsme hráli psovody, uvědomili, že ti naši opravdoví hafani jsou vlastně poslušná zlatíčka.

A pak už jsme se přesunuli do vyhřáté klubovny. Lucka zhodnotila letošní rok a vyhlásila výsledky soutěží. V soutěži ,,Team roku" jsme se s Phillem umístili na 2.místě v kategorii začátečník. Ale ať už byl někdo první nebo poslední, všichni jsme dostali nějakou mňamku a hračku pro hafíky. My jsme Lucku za její práci s námi odměnili tentokrát raketou na squash - aby si mohla zdokonalovat fyzičku a na parkuru Kérku stíhala . A čas nám příjemně ubíhal při vzpomínání, co jsme tento rok se svými hafany prožili a také při ochutnávání přinesených dobrot - chlebíčků, jednohubek, cukroví...prostě klasické, příjemné zakončení jednoho agiliťáckého roku.

   


Mikulášská nadílka

6.12.2009 - Rychnov n. Kn. Dneska se měli na cvičáku sejít ve 13.00 hodin začátečníci i pokročilí. Myslela jsem si, že je to kvůli zaplacení členských příspěvků. Příspěvky jsme zaplatili a šli vynosit na cvičák překážky. Postavili jsme dva menší parkury a čekali na Lucku a Evču, které něco řešily v klubovně.

Odskočila jsem si ,,ke smrčkům" a když jsem se na cvičák vracela, čekalo mě překvapení. Teda -  být o padesát let mladší, asi bych si cvrkla do textilu. Na cvičáku byl chlupatý budliky budlik s řetězy (teda čert) a vedle něj Mikuláš s bílým plnovousem. Jsem už ale velká holka, a tak jsem ani nezačala bulit. V budlikášovi jsem poznala Evču, v Mikulášovi svoji dceru Lucku a v jejím krásném bílém rouše svoje bývalé prostěradlo. Takže jsme měli na cvičáku Mikulášskou nadílku!

Lucka tradičně připravila minisoutěž, ve které nebylo ani vítězů ani poražených, zato jsme se dobře vydováděli. Po každém běhu jsme si vylosovali otázku z agility - např.: vyjmenuj tři plemena psů v kategorii small (navrhla jsem tři malé knírače). Když jsme odpověděli dobře, dostali jsme dobrůtku. Když jsme odpověď neznali, určitě ji znal někdo jiný a my jsme tu dobrůtku dostali stejně. Takže jsme se vyblbli a ještě si přitom zamlsali. Holky - moc dobře jste to vymyslely!!!


...že jim to ale sluší, co?


Neoficiální závod agility - Jaroměř

14.11.2009 - Jaroměř. V září mi mejlíkem přišly propozice na neoficiální závody pro štěňata a začátečníky v Jaroměři. Bylo mi jasný, že já na ně nepojedu, protože Phillo ještě celé parkury neběhá. Lucce bylo naopak jasný, že na ty závody pojedu, protože Phillo si aspoň zazávodí a vlastně o nic nejde. Jsem povahy měkké a na závody jsem se přihlásila bez většího nátlaku. 

V sobotu ráno jsem se stavila pro Lucku a Kérku coby morální podporu a vyrazili jsme Feluškou k Jaroměři. Feluška měla čerstvě spravenou prdelku - teda má nové zadní tlumiče (ty staré totálně umřely a já se v servisu při pohledu na ty mrtvolky divila, že v autě setrvaly až do výměny a nevysypaly se dávno samy a dobrovolně). Cesta nám ubíhala za veselého povídání a k dobré náladě přispělo i sluníčko, slibující krásný den. Luci mi do řízení tentokrát skoro nemluvila, jelikož já už fakt jezdím dobře. No teda - jednu chvíli mluvila a to dost hlasitě: já se zrovna kochala pohledem na skupinku nádherných srnek, přebíhajících před námi silnici na vedlejší pole. A vůbec mě nenapadlo, že by stádečko mohlo mít ještě pokračování, a že bych tudíž měla aspoň přibrzdit. Lucku to napadlo a já byla důrazně pokárána, jestli jsem snad málo zaplatila za opravu auta, že toužím po střetu s lesní zvěří. To jsem teda fakt netoužila, ale měla jsem kliku a víc srnek se naštěstí nekonalo. Do Jaroměře jsme přijeli včas a v pořádku.

V kategorii štěňat nás bylo dvanáct - od čivavy přes knírače, puli (skutečně puli, nikoliv pudli), křížence až po labradora. Šla jsem Philla rozpohybovat na skočky a vzápětí mi bylo jasné, jak bude naše dnešní agilitění vypadat. Phillo ignoroval skočky i mě a připojil se k šeltičce, se kterou její panička trénovala ,,áčko". Běhal s nimi tak poctivě, až jsem si pro něj musela dojít a odnést ho. Šla jsem se znovu pokusit o skočky, Phillo ale trval na tom, že on chce trénovat áčko. A ze mě spadla i ta trocha nervozity, která se ráno o mě pokoušela. Prostě se s Phillem POKUSÍME parkury zaběhnout a když se to nepovede, dobrou náladu nám to stejně nezkazí.

A pak mi Philoušek ukázal, že ten trénink byla z jeho strany jen legrace a že se k závodům postaví zodpovědně. Nejdřív jsme běželi jumping. Phillo ho zaběhl radostně a úplně čistě. A stejně bezchybně a vesele zaběhl i parkur agility. Jenom na kladině, která pod ním žačla trochu vibrovat, se malinko zpomalil (díky Luciáškovi máme natočené videjko z jumpingu i běhu agility - moc děkujeme - videjka najdete ve videogalerii). Třetí běh byla HRA - měli jsme 50 vteřin na překonání co největšího počtu různě obodovaných překážek + 10 vteřin na závěrečné áčko a vyhrál ten, kdo nasbíral nejvíc bodů.

Potom pořadatelé spočítali výsledky našeho snažení a Lenka Kombercová vyhlásila pořadí. V jumpingu se nám s Phillem podařilo získat krásné 3.místo a dostali jsme moc hezkou plaketku a uzené ouško, v agility jsme byli šestí a ve hře jsme obsadili 5.místo. Já jsem byla náramně spokojená a i na Phillovi bylo vidět, že si závody užil a ocenění si uvědomuje.

Po celou dobu závodů jsme měli v kantýně k dispozici libovolné množství čaje, kafča a vynikajícího domácího koláče. A taky tu vládla příjemná a přátelská atmosféra. Lenka slíbila, že na jaře se tu budeme zase moci sejít a já už se moc těším.

                           

                          Závěrečná hra - Phillo na áčku                                                   Třetí místo v jumpingu          

                                                                                       

                                                                                            Phillova plaketka za jumping

 

Podzimní  RY-ko-MY  - Vysoké Mýto

11.10.2009 - Vysoké Mýto. Předpověď počasí slibovala na dnešní odpoledne zimu, vítr a déšť. Předpověď počasí dnes odpoledne svůj slib bohužel dodržela. Cestou do Mýta sice vysvitlo sluníčko, ale jen proto, aby nám ukázalo, že i ono má smysl pro humor. V Mýtě po něm nebylo ani stopy, zato jsme hned po vystoupení z auta zmokli.

Dnes jsem závodila s Lennym i s Phillem. S Lennym jsme byli po jarním kole na 3.místě. Moc bych si přála místečko na bedně udržet, jenže po zkušenosti z loňska jsem si radši nedělala velké naděje (vloni jsme po třech kolech byli na 1.místě, čtvrté kolo jsem zvrzla a rázem jsme skončili vedle bedny). Lenny je zlatej kluk a většinou na parkuru dělá, co mi na očích vidí. Občas se ale zachová, jakoby ho teprve v sedmi letech dohonila puberta. Tak třeba při tréninku na cvičáku v pohodě odstartoval, hravě zvládl tři skočky a pak se zastavil před slalomem s výrazem ,,héééle, ňáký tyčky...co s tím budem dělat?"

Dneska se Lenýsek choval vzorně. Parkur agility přešel bez chyby a dokonce vůbec nečuchal. Ono to teda ani moc nešlo, protože původně travnatý terén se díky stále se vracejícímu dešti změnil v plovoucí podlahu s ostrůvky bláta. Začátečníci běželi jenom jeden parkur - agility. Phillo běžel taky moc hezky a jako jediný ze začátečníků bez chyby. Terén už připomínal spíš kluziště a já se držela na nohou jen díky tomu, že moje tělíčko nevědělo, na kterou stranu sebou flákne. Jumpingový parkur jsme už museli postavit o kus dál. Lenny běžel zase pěkně, jen ve slalomu se na chvíli zastavil, když na něj zaštěkal fandící jackrussel a vyfásnul za to pět trestných bodíků.

Po doběhu posledního soutěžícího jsme čekali, až to naše dnešní zápolení Lucka s Alenou Lustykovou spočítají, sečtou jarní a podzimní kolo a vyhlásí výsledek přátelského boje Rychnov kontra Mýto. Já si mezitím vyždímala rukávy u mikiny a snažila se ignorovat bláto na kalhotách, na botách a v botách.

Kdybych to uměla, skákala bych dnes radostí ,,metr dvacet". V dnešním kole se totiž Lenny umístil opět na 3.místě a v součtu jarního a podzimního kola jsme si to krásné 3.místo na bedně udrželi! A Phillo? Dnešní bezchybný běh mu přinesl 1.místo, a protože v součtu jarního a podzimního kola měl ze všech 13-ti soutěžících nejmíň trestných bodů (5), získal 1.místo i celkově!

Jak už je dobrým zvykem, při vyhlášení výsledků dostali všichni soutěžící malou upomínku na RY-ko-MY 2009, hračku pro pejska, mňamku pro sebe i pro hafíka a krásný diplom s fotografiemi svého psa. A ti na bedně ještě k tomu medaile, poháry, granule, konzervy... Lucce a Aleně patří velký dík za to, že jsou schopny a ochotny připravit pro nás tyhle neoficiální závody, kde si můžeme bez větší trémy zasoutěžit nejen se psy dospěláky, ale také se štěnaty a začátečníky.

Klání Rychnov kontra Mýto dopadlo dnes zase o trochu líp (ale už prý jen o malinko) pro ,,Mejťáky", a tak putovní pohár pro vítěze putoval tentokrát k nim. Měli by si ho pořádně užít, protože my se příští rok budeme hodně snažit, aby pohár pro změnu bydlel nějaký čas v Rychnově.

                                                 

                                Lenny na parkuru agility                                                     Phillo na parkuru pro začátečníky

                                  ...na fotografiích je jasně vidět, že se sluníčkem jsme v Mýtě problémy neměli

 

                                                                         

                                                                                                  Trofeje z RY-ko-MY 2009

                                                                     

Voříškiáda - Kemp U zámečku -  Záměl

26.9.2009 - Záměl. Na dnešní den jsme byli pozváni do Kempu U zámečku v Záměli, abychom zde předvedli ukázku agility. Probíhala tu výstava voříšků, německých dog a ostatních plemen s PP. Byli jsme tu ve složení David Merta se Simirem a Rockym a já s Lennym a Phillem (přidala se k nám ještě Maruška Kusá z Mýta se svou šeltičkou). Ostatní naši agiliťáci byli odjetí na závodech.

Ráno jsem doma Lennyho i Philla krásně rozčesala a učesala, aby byli v Záměli frajeři. V kempu mají nádherné prostory, kde se psi můžou dosyta vyběhat a vydovádět. Hned jsem taky po příjezdu oba psy pustila z vodítek a šli jsme se projít. Po návratu z procházky už jsem neměla dva krásně načesané knírače, ale dvě černé, mokré koule obalené schnoucí posečenou trávou.

David se se Simirem zúčastnil výstavy voříšků. Určitě byl nejhezčí - jenže jakýpak je Simir vořech, že jo? A tak sice nevyhrál, ale zaslouženě sklidil velký potlesk.

Čekali jsme, až přijde řada na naši ukázku, jenže paní organizátorka na nás poněkud zapomněla. A tak nejdřív ohlásila přestávku na oběd a teprve po upozornění Lenkou Mertovou ještě vyhlásila, že na dolní louce proběhne ukázka agility. Díky tomu se naší ukázky  zúčastnilo jen asi deset diváků. Zato ale projevili velký zájem a hned si to taky se svými pejsky vyzkoušeli. Někteří byli překvapeni, že to není až tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Potom jsme uklízeli překážky a naše psy jsme nechali ještě proběhnout. Když jsme měli uklizeno, zavolala jsem naše kluky. Lenny hned přiběhl, ale Philla jsem neviděla. Pak se nám naskytl legrační obrázek. Po cestičce, zpoza zatáčky, důstojně vykráčel náš Philísek a tlačil před sebou tři obrovské dogy! Té poslední šel tak blízko u zádě, že jí snad šlapal na paty. Dogy s sebou naštěstí měly paničku a zřejmě byly dobře vychované. Nebo jim ten můj malý vtěrka nestál za to, aby k vůli němu ohnuly svůj ušlechtilý krk. Ať tak či tak, já byla ráda, že ho dogy neposvačily. Na moje opakované volání se sice Phillo vrátil zpátky, bylo ale vidět, že jen nerad opouští tak pěkné a velké holky.

                                     

                      Naši fousáčci a kámoška doga                                                          Lenny, já a slalom

 

Bláznivé agilitění aneb Proč rychnovský agiliťák medvídka mývala nepotřebuje

1.8.2009 - Rychnov n.Kn. ,,Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!"...říká ve známém filmu Postřižiny srýc Pepin. My jsme tuhle sobotu medvídka rozhodně nepotřebovali, protože nuda u nás neměla šanci. Rozhodli jsme se udělat si na cvičáku agiliťácký den s odpoledním grilováním. Pozváni byli i rodinní příslušníci a přátelé. Samozřejmě jsme s sebou vzali hafany, protože jaký by to byl agiliťácký den bez psů? Lucka pro nás vymyslela bohatý program plný soutěží. I když se na konci soutěžení spočítaly výsledky a bylo vyhlášeno celkové pořadí, všechno to zápolení jsme brali s humorem a hlavně pro naše pobavení a vyřádění hafíků.

Nejdřív jsme měli běžet jumping se dvěma psy. Spadla mi čelist - mám co dělat i s jedním psem. Jenomže to byl chyták - Lucka přinesla svého velkého plyšáka a s ním jsme běhali. Lennymu ani Phillovi to problém nedělalo, já přehazovala plyšáka z levé ruky do pravé podle potřeby a parkur jsme zvládli.

Spoustu legrace jsme si užili i při druhé soutěži - běželi jsme stejný jumping nikoliv se svým, ale s vylosovaným psem. Tady se zapojili i rodinní příslušníci (všichni dobrovolně a rádi, jen Vlastík Bařinků pod nátlakem). Já jsem si vylosovala Lucčinu Kérku. Sice se dobře známe, ale ještě nikdy jsme spolu neběžely. První část parkuru jsme zvládly velice pěkně. Pak Kérka usoudila, že se při mém tempu klidně může stavit na chvíli u Lucky na pokec. Nějak se tam zdržela a Lucka mi ji nakonec musela přinést (skončily jsme spolu na 7.místě z 18-ti, což je vzhledem k té pauze docela slušné). Lenny běžel dvakrát - s Evičkou byli šestí a s Lenkou skončili na 2.místě. Ovšem nejlepší dvojicí byli bezesporu Vlastík Bářů a Falco. Vlastík pojal soutěž způsobem sobě vlastním. Na start se dostavil v černých brýlích, se slepeckou holí a slepeckým psem. Způsob, jakým Vlasta překonával parkur, opravdu připomínal  bloudění zmateného  slepce a Falcovi patří velký obdiv za to, že svého vyfasovaného ,,psovoda" cestou pouze opustil, aniž by mu ublížil.

Třetí soutěž si užili hlavně psí tuneláři, protože je čekala trať sestavená z jedné skočky a sedmi tunelů (které se běžely několikrát, takže my psovodi jsme měli největší problém zapamatovat si z kterého do kterého).

Čtvrtá soutěž byla ve znamení slalomu - šel se celkem čtyřikrát. Lenýskovi slalom nevadí, když ho ale absolvoval počtvrté, málem si klepal tlapkou na čelo, že nám při stavění parkuru došla fantazie.

Myslím, že poslední pátou soutěží nás Luci chtěla fyzicky odrovnat. Vymyslela si totiž parkurový běh kolem cvičáku (tedy naštěstí vnitřní stranou). Obávala jsem se, že se grilovaného masíčka nedožiju, ale nakonec jsem to doběhla a přežila (taky díky tomu,že začátečníci měli parkury jednodušší a běh kolem cvičáku kratší).

Lucka veškeré naše snažení spočítala, vyhlásila pořadí a všechny zúčastněné odměnila. S Lenýskem jsme skončili na místě čtvrtém (z 15-ti) a s Phillem jsme dokonce získali 1.místo (z 11-ti). No a pak už jsme se oddali vynikající baště, kterou pro nás připravila Lucka - masíčko naložila a Luboš Merta, který masíčko výborně ugriloval. Až do pozdních hodin jsme se věnovali konzumaci skvělého jídla, dobrého pití, zábavě (mládež skákala šipky) a povídání o všem možném. A tak ačkoliv je medvídek mýval určitě roztomilé zvířátko, uznejte, že rychnovský agiliťák ho fakt nepotřebuje.

                                            

         Phillo měl z dnešního bláznivého agilitění radost                             Plyšák si dnes ,,zaběhal" nejvíckrát

 

 Lenny má 7. narozeniny

22.5.2009. Rok se sešel s rokem, ten ještě s dalšími pěti a dnes je Lenýskovi sedm let. Při téhle příležitosti jsem si trochu zavzpomínala...

Lenny byl pejsek plánovaný a  toužebně očekávaný. Měla jsem u Lenky Kombercové zamluvené štěně, a protože jsem byla první zájemce, mohla jsem si i vybrat. Narodilo se pět štěňátek, z toho dva pejsci. Když jim byly čtyři týdny, jeli jsme se na ně podívat. Ptala jsem se Lenky, jak se pejsci jmenují. Řekla - ,,Leo a Lenin". ,,LENIN ?!! " No nazdar! Naštěstí se ukázalo, že jsem jen špatně slyšela a že druhý pejsek se jmenuje Lenny.

V polovině července jsme si Lennyho přivezli domů (oslovení ,,Lenine!" ale dodnes používáme, když náhodou Lenýsek někdy zazlobí). Čtrnáct dní jsem s ním byla doma na ,,mateřské". Měl k dispozici celý byt, jenom když měl být doma sám, zavírala jsem ho do obýváku. Tam měl pro sebe celou polovinu, ohrazenou dřevěným plůtkem - aby se nedostal ke kabelům a nelaškoval s elektrickým proudem. Poprvé jsem ho na zkoušku v obýváku zavřela a předstírala odchod. Čekala jsem vedle v pokoji, co se bude dít. Chvíli bylo ticho, pak se ale ozval zoufalý řev, jako by se škrtil. Je to jasný - přelézal ohrádku, uvízl hlavou mezi tyčkami a teď se tam dusí! Vlítla jsem do obýváku ho vysvobodit. Jenže nebylo proč vysvobozovat - Lenýsek seděl s nevinným ksichtíkem v pohodě uprostřed ohrádky a kdyby měl delší ocásek, určitě by s ním radostí vrtěl, jak mě nachytal.

Po čtrnácti dnech jsem musela opět do práce a Lenny zůstal celé dopoledne doma sám. Vracela jsem se domů trochu s obavami, co tam asi prováděl. Lenýsek seděl spokojeně v ohrádce a těšil se, až ho vyndám. Všechno bylo naprosto v pořádku, nic nerozkousané, nepoškozené... až na kytku v květináči, která si ležela na koberci s vysypanou hlínou... Byla ale úplně mimo ohrádku, tudíž úplně mimo dosah Lennyho. Tedy - byla by mimo dosah Lennyho, pokud by v té ohrádce zůstal. Takže chlapeček si v době naší nepřítomnosti udělal výlet po bytě a než jsme přišli domů, způsobně se do své ohrádky vrátil. Jen tu kytku, se kterou si určitě hezky pohrál, nestačil dát do původního stavu. A tak jsme ohrádku coby věc zcela zbytečnou zrušili a udělali jsme dobře. Lenny už nic nedevastoval a ani těch obávaných kabelů od televize si nevšímal.

Pro Lennyho jsem plánovala dráhu agiliťáka a musím říct, že Lenny moje představy splnil vrchovatě. Nejdřív jsme běhali spolu. Pak jsem ale onemocněla a tak s ním začala běhat Lucka. Šlo jim to spolu moc dobře a ze závodů přivezli spoustu pohárů a medailí. Lucka s ním (stejně jako s Hackym) vybojovala i ocenění nejvyšší - titul A3 Champion. Po mém uzdravení jsem s ním začala zase trénovat já a vyběhali jsme si postup do ,,trojek". Jenže pak byl Lenny zraněn (pohmožděná páteř) a nějakou dobu nemohl běhat vůbec. Uzdravil se a zase spolu běháme, teď už ale jenom na cvičáku nebo na našich neoficiálních závodech RY-ko-MY. Agility stejně jako každý jiný sport  je stále náročnější - na rychlost i na techniku - a to už pro nás moc není.

My si budeme dál běhat jen tak pro radost a taky trochu pro zdraví. A tak ti Lenýsku k těm dnešním narozeninám přeju, abys měl zdravíčko co nejpevnější a abychom spolu naběhali ještě spoustu a spoustu radostných kilometrů.

                       

Dvouměsíční štěňátko Lenny Černý havran                                                  Sedmiletý A3 Champion Lenny Černý havran

 

Jarní  RY-ko-MY     - Vysoké Mýto

17.5.2009 - Vysoké Mýto. Hned druhý den - v neděli - jsme jeli do Mýta na letošní 1.díl RY-ko-MY. Letos budou naše neoficiální závody dvoudílné. Kostelecký oddíl agility skončil, Bařinkovi přestoupili k nám do Rychnova, a tak došlo trochu ke změně. Závodíme jen my agiliťáci z Rychnova a agiliťáci z Mýta. Název našich závodů je už ale natolik vžitý, že jsme ho nechtěli měnit, a tak je uprostřed sice malé, ale přeci jen ko : RYchnov kontra to. A když už ,,kontra", pojali jsme tuhle soutěž nejen jako závody jednotlivců, ale také jako klání oddílů Rychnova a Mýta. Samozřejmě v duchu přátelském.

Sluníčko už od rána splácelo svůj včerejší dluh a poctivě nás hřálo celý den. Lenny nasál atmosféru závodů a s ní i nějakou voňavou psí holku. Celý den aktivně ,,stopoval" s čenichem u země a to i na parkuru. Phillo se k němu pohotově přidal a já jsem usoudila, že dát těm mým blbánkům na čenichy malá rypadýlka, rozorali by Mejťákům cvičák i přilehlé okolí.

Nejdřív jsme běželi jumping. Lenny v něm vyfásnul 5 trestných bodíků za chybu. Ve druhém běhu - agility - už chybu neudělal. Jenže nejdřív to vypadalo, že se ani neodlepí od startu, protože zrovna velice aktivně studoval drn. Pak se přeci jen rozběhl, ale způsob zdolání parkuru připomínal spíš dobře vypracovanou stopu. Taky mu to vyneslo 4,37 trestných bodů za čas. Jenže ostatní soutěžící měli sem tam taky nějakou chybku, takže nám to v součtu obou běhů stačilo ještě na 3.místo.

V soutěži štěňat běžela s Phillem Lucka (původně s ním cvičil Jirka, ale časem jsme oba přišli na to, že to pro Jirku není to pravé ořechové. Psy má rád, stará se o ně, ale výcvik ho až tak nebere). Philoušek se na parkuru docela snažil. Cestou si ale uvědomil, že mu chybím a šel mě hledat. Chvíli trvalo, než byl uloven a na parkur vrácen. Vyneslo mu to jedno odmítnutí, trochu delší čas a 7.místo (z 10 soutěžících).

Ve chvíli volna, než Lucka s Alenou spočítaly výsledky, jsme seděli na trávníku a povídali si. Sousedovic bígl, který nesoutěžil a byl tu jen jako doprovod, se evidentně nudil. A tak popocházel, počmuchával, až se mu zalíbila moje taška. A tak si ji majetnicky podepsal! Jeho panička se mi okamžitě omluvila za toho ,,čuňáka". Nevím, jestli to Phillo viděl a rozhodl se pro odplatu ve stylu ,,oko za oko, zub za zub" nebo jestli to byla náhoda : najednou se zvedl, došel k bíglově látkové mističce na vodu a podepsal ji taky! Okamžitě jsem se jeho paničce omluvila za toho ,,čuňáka"...

A jak dopadla soutěž Rychnov kontra Mýto? No, pro tentokrát byli lepší agiliťáci z Mýta. Tak uvidíme, jak se nám povede v kole druhém, které proběhne v říjnu. Zatím budeme usilovně trénovat.

                                      

                                      Jumping a Lenny na skočce                                                         Lenny a jeho bodyguard Phillo na stupních vítězů

 

Rychnovský rarášek - 8.ročník

16.5.2009 - Rychnov n.Kn. Dnes se konal náš tradiční, mezi agiliťáckou veřejností oblíbený, již 8.ročník Rychnovského raráška.Výkony soutěžících posuzovala rozhodčí Alice Gläcknerová.

O technickou stránku věci a příjemnou hudební kulisu se skvěle postarali kluci Mertovi. Mikrofon jsem většinu dne okupovala já a starala jsem se o komentář k veškerému dění na cvičáku. Občas se mi povedlo zaměnit plemeno psa, který zrovna běžel na parkuru (ne že bych neznala psí rasy, ale zkratky ve startovní listině např. BOC a BOT mě tu a tam pozlobily). Páníčci to brali s humorem a já jsem se z toho vykecánkovala tím, že jenom zkouším diváky. Po skončení závodů mně udělal radost Vlasta Bařinků, který mě pochválil, že jako komentátor jsem takový ,,Leoš Mareš v sukni". Ačkoliv - dřív uvidí v sukni toho Mareše než mě, neboť můj šatník tenhle druh oděvu nezná. 

Letos jsme měli od hradeckých agiliťáků zapůjčenou časomíru. Ono už to bez ní na oficiálních závodech ani nejde. Běhy jsou v současné době velmi rychlé a u špičkových psů natolik vyrovnané, že by klasické mačkání stopek nemuselo být objektivní. Někdy o vítězi rozhodují opravdu setinky vteřiny.

Tradičně měla velký úspěch naše kantýna. Myslím, že hladové jsme dostatečně nasytili, žíznivé napojili a mlsné jazýčky uspokojili. Někteří závodníci se přiznali, že na naše vyhlášené domácí buchty se těší už dlouho před závody. Takže našim šikovným kuchařinkám patří velký dík.

Počasí také nezklamalo - jako vždy nám předvedlo celou škálu svých možností a variant. A tak nám pršelo i nepršelo, vítr si foukal i nefoukal, sluníčko občas vykouklo a zase zakouklo a teplo spíš nebylo než bylo. Jenže na to my jsme zvyklí, střídavé počasí prostě k Raráškovi patří.

Lucka měla organizačně vše bezvadně zvládnuto (a ještě si stihla s Kérkou zaběhnout pro 2.místo ve zkoušce SA 1) a protože všichni přítomní členové našeho agiliťáckého oddílu přiložili ruku k dílu, 8.ročník Rychnovského raráška proběhl hladce a ke spokojenosti všech zúčastněných.

                               

            Správně pojaté agility - radost z pohybu (panička)                                                   Opět radost z pohybu (tentokrát pes)

 

                             

            Kerry a správně vypracovaná zóna na houpačce                                               Své vodítko odhazuji v dál... (David  a Simir)

 

,,Step by step" aneb II.ročník Žambereckého mini - dogtrekkingu

 8.5.2009 - Žamberk. Asi v polovině března mi přišel mejlík s pozvánkou žambereckých kynologů na jejich akci ,,Žamberecký mini-dogtrekking". Mejlík samozřejmě přišel i ostatním našim agiliťákům, a tak jsme řešili jestli půjdeme a jakou trasu. Propozice nabízely dvě trasy - soutěžní 17 km a turistickou 7 km. Mládeži bylo hned jasno, že půjdou a samozřejmě trasu soutěžní. Já žádný velký chodec nejsem a unaví mě i cesta do mírného kopce. Jenže termín byl ještě dost daleko, a tak jsem se s klidným srdcem domluvila s Lenkou a Lubošem Mertovic, že se téhle akce zúčastníme - pochopitelně v kategorii turistické.

Čas plynul a najednou tu byl pátek před akcí. A já neměla ani botky samochodky ani batůžek na cestu. Honem jsem zašla k místnímu Vietnamci do obchůdku a zakoupila u něj vcelku pohodlné ,,skorobotasky" aniž bych zruinovala rodinný rozpočet. Batůžek jsem domluvila s tetou Lenkou po telefonu. V sobotu, když pro mě ráno Mertíci přijeli, čekal na mě v autě červený batůžek s obrázky houslových klíčů a na mě dýchlo dětství.

V Žamberku na cvičáku jsme obdrželi mapku, abychom věděli ,,kudy tudy" a vyrazili jsme. Mládež startovala v 8.00 hodin a naše skupinka - Lenka, Luboš a já a psi Rocky, Lenny a Phillo jsme vyráželi v 9.00 hodin. Aby byl poměr psovod - pes vyvážen, Lubošovi jsem na tento výlet půjčila (nebo vnutila?) Phillouška. Luboš i Phillo jsou kluci přizpůsobiví, a tak se jim spolu šlapalo dobře. Cesta vedla pěknou krajinou, počasí bylo na naší straně a protože jsme šli trasu turistickou, zvolili jsme i přiměřené tempo - tedy pomalé. Cestou jsme do kartiček s mapkou poctivě vetkli razítko pejska i ovečky, abychom v cíli mohli doložit, že jsme šli skutečně trasu pořadateli vytyčenou.

U jedné samoty jsme potkali velkého zlatého retrívra. Na tom by nic nebylo, ale on tam byl jen tak sám, bez obojku bos. A koukal. Ani chlupem nehnul. Ocáskem nezavrtěl...Retrívři jsou psi mírumilovní, ale určitě se i mezi nimi najdou mírumilovní méně, zvláště při setkání s několika cizími psy. Naštěstí naši psi nijak neprovokovali, a tak jsme hafana minuli bez kolize. Ještě jsem se za ním ohlédla a v tom mi vítr sebral s hlavy kšiltovku. Kšiltovka mě bez rozloučení opustila a odevzdaně padla k předním nohám toho psího kolose. Mohla jsem si vybrat - neriskovat uhryznutou ruku a kšiltovku oželet nebo věřit v dobré srdce retrívra a čepičku si vzít. Zvolila jsem druhou variantu - věřím v dobrotu psího srdíčka (a taky je mi líto mu tu čepici nechat, že  ). Vysvětlila jsem mu, že nemám v úmyslu mu ublížit, on to zřejmě pochopil a kšiltovku mi nechal bez boje.

Do cíle jsme dorazili jenom lehce a spíše příjemně unaveni. Byly vyhlášeny výsledky a všem byly rozdány ceny, odměny a diplomy. Dostali jsme i medaile v podobě sladké Fidorky. Ačkoliv jsme asi všichni měli v batůžku nějaký ten dlabanec, s chutí jsme si opekli buřtíky, které měli pořadatelé pro nás připraveny. Byla to moc povedená akce a žambereckým za to patří velký dík. My i naši psi jsme si užili zase jeden bezva den.Doufám, že naši přátelé v Žamberku budou v této aktivitě pokračovat a za rok se tu na dalším ročníku mini - dogtrekkingu zase sejdeme. Červený batůžek s houslovými klíči bude čekat...

 

                                       

                                            Naše první krůčky...                                                                                       ...razítko do naší mapky

 

                                  

                                        Setkání s naší mládeží                                                                         Dogtrekkingová dvojka - Luboš a Phillo

 

Phillo má 1. narozeniny

6.5.2009 - tak Philouškovi je dneska jeden rok. Když se před tím rokem narodil, skoro jsem o něm nevěděla. Teda - věděla jsem, že se Lenčině Danae narodilo šest miminek, ale protože jsem  dalšího psa  neplánovala, víc jsem tomu nevěnovala pozornost.

Pak přišly závody v Jaroměři. Lenka Kombercová tam měla s sebou v ohrádce dvě štěňátka. Fenka Polly Happy byla zadaná, pejsek Phillo byl ještě volný. Mohlo mi to být jedno, přeci žádnýho psa nechci. Nebylo mi to jedno a myšlenka na štěně si v mé hlavě začla žít vlastním životem. A kamarádi Mertíci, Evička, Nina a naše Luci ji ještě přikrmili a podpořili - Lenny bude mít kamaráda, oni všichni mají taky víc psů...a ještě mezi sebou honem udělali sbírku, abych mohla štěně hned zaplatit. No jak to asi mohlo dopadnout?!  V poledne se Phillo stěhoval z ohrádky do našeho ,,ležení" a navečer po skončení závodů už s námi cestoval do svého nového domova.

Svůj nový domov vzal okamžitě opravdu za svůj. Vůbec se mu nestýskalo, Lenýska považuje za svého staršího brášku a ve všem se ho snaží napodobovat. Lenny ho přijal jako něco, co u nás zřejmě zůstane ,,nafurt" a smířil se s tím. Moje srdíčko zaplesalo nad Phillovým apetitem. Je radost Philla sledovat, jak se doslova roztančí nad miskou s granulema a jak ji za chvíli ,,vyčistí". Po zkušenostech s Lennym, který granule považuje za nejblbější variantu jak nezemřít hlady, je to balzám na duši (časem se Lenny naučil předložené granule raději hned sežrat, protože jinak mu chodilo štěně obsah misky kontrolovat a to náš malý lakomeček nemohl dopustit).

Phillo si už ve čtyřech měsících všiml, že na  procházce Lenny u stromu zvedá zadní nožičku. A protože chce být jako starší brácha, žačal nožičku zvedat taky. Zastavil u KAŽDÉHO stromu a zvedl na něj nožku. Bohužel už si nevšiml, že Lenny při tom ještě čůrá... A tak poctivě zvedal tu levou, tu pravou zadní -  domů přišel utahanej (máme tu hodně stromů) a konečně se mohl v klidu a dosyta vyčůrat na svůj ,,domácí záchodek". Naštěstí mu tahle aktivita nevydržela dlouho a brzy pochopil, k čemu to zvedání nožky vlastně je.  

Phillo je u nás necelých deset měsíců, mně to ale připadá, jako by u nás byl odjakživa. S Lennym jsou bezva parťáci, s Kérkou se neustále pošťuchujou (ale v dobrém), s Hackym vycházejí jako přátelé a Gordon usoudil, že ten mrňous mu v ničem neškodí, takže není potřeba ho zlikvidovat a vychází s ním taky dobře. A já jsem moc ráda, že jsem tehdy v Jaroměři podlehla myšlence a svým přátelům, že to malý štěndo opravdu doma potřebujeme. 

                                        

                        Takovéhle miminko jsme si přivezli...                                                                           ...a takovýhle chlapák je dnes

                                                                                   

  Svod a bonitace kníračů - Dvůr Králové n.L.

3.5.2009 - Dvůr Králové n.L. Je neděle a my jsme znovu ve Dvoře, tentokrát na svodu kníračů. Dnes Bářovi nejeli a moje autí je ,,u doktora", tak nás sem zavezla Lucka. Zároveň jsme ji využili i jako fotografa, takže byla takové 2 v 1. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko a přitom nebylo vedro. Hlavně že nepršelo - on takový mokrý knírač je sice pořád knírač, ale jeho krása tím vezme trochu za své.

Dnešní svod posuzovala paní Olga Kopecká - poradkyně chovu - a úspěšně jí asistovala Lenka Kombercová. Phillo byl zevrubně prohlédnut, prozkoumán a změřen, spočítaly mu zuby, zkontrolovaly skus, klučičí příslušenství, postavení uší, barvu očí, prostě taková celková ,,technická prohlídka". Pak jsme se ještě trochu proběhli, aby se Phillo předvedl i v  pohybu a bylo hotovo. Paní Kopecká nám do svodové karty zapsala kód  00/5A/+  což je to nejlepší, co jsme si mohli přát. A mně to po tom včerejším posuzování ing. Rozové velice spravilo náladu. 

Potkali jsme tu i Phillovu sestru Polly Happy. Jsou si pořád hodně podobní, ale na Phillovi už je vidět, že je to opravdu chlapák a je mohutnější. Phillo si tady taky hned našel kamaráda - malého pepřáčka, tak si pohráli a nechali  se spolu i  vyfotit. A pak už jsme se se všemi rozloučili a frčeli k domovu.                                                    

                                                                 

                                   ,,Technická prohlídka"                                                Phillo s kámošem 

 

Klubová výstava kníračů - Dvůr Králové n.L.

 2.5.2009 - Dvůr Králové n.L. Na tuhle výstavu jsem původně jet chtěla. Po zkušenosti z Brna jsem jet nechtěla - kvůli té ještě nedospělé Phillově srsti. Jenže druhý den po klubovce byl ve Dvoře svod kníračů, na který jsem jet měla a to znamenalo, že stejně budeme Philla upravovat. Tak jsem se nakonec na výstavu přihlásila. S Lenkou Kamenickou - naší kadeřnicí - jsme se pustily do úpravy Phillovy srsti. Lenka ho otrimovala a já pak přes den vyčesávala podsadu. Phillovi jsem tím teda radost neudělala. Začal nenávidět pokoj, ve kterém jsem ho česala, začal nenávidět hřebeny, kartáče a trimováky,  až jsem měla obavu, že začne nenávidět i mě. Jenže jeho zlatá kníračí dušička mě milovat nepřestala. Vždycky, když jsem s úpravou skončila, dal mi packy na ramena a na pusu vlípnul fousatýho hubana na znamení, že je mi opět odpuštěno. Asi deset dní před výstavou mu ještě Lenka udělala poslední úpravy a mohli jsme vyrazit.

Do Dvora jsem se svezla s Bařinkovými, kteří jeli vystavovat Berinku ve veteránech (Bára dostala výbornou a velmi pěkné hodnocení). Ve třídě mladých, kam byl přihlášen Phillo, byli celkem tři psi. Jeden velmi pěkný pejsek, který měl už dospěláckou srst, druhý pejsek měl srst ještě nehotovou a navíc byl takový ,,nekompaktní" - prostě nic moc. No a Philloušek. Rozhodčí byla ing. Rozová (hlavní pořadatelka při Mistrovství republiky v agility kníračů v Lounech). Paní rozhodčí posuzovala a posuzovala. Na adresu toho nic moc pejska řekla, že má hroznou srst (majitel s ní zalaškoval a sdělil jí, že  ,,tentokrát ani nelakoval"). Mně sdělila, že ta srst je taky hrozná a šoupla nás na třetí místo s VD (mám podezření, že četla můj článek o těch mistrovstvích). Ale do posudku aspoň napsala, že je to ,,typický pes, plnochrupý, elegantní krk, výborný hrudník a předhrudí...srst střední kvality, po těle vystupuje podsada" -  co já mu to teda celou dobu vyčesávala???).  Pak se rozhodovala mezi těmi dvěma psy. A k údivu nás všech zvítězil ten ,,nic moc" pejsek, který měl jak řekla - hroznou srst . Ta se ale prý časem vypracuje. No tak vida, my za to dostali VD, oni se vypracují.

My si tím ale s Phillem hlavu nelámem, takové jsou prostě výstavy. Teď se zatím na žádnou nechystáme, ale budeme pilně ,,pracovat na vypracování". A až bude hotovo, zase to pojedeme někam zkusit.

 

Šel zajíček brázdou...

15.3.2009 -  Rychnov n. Kn.  ,,Šel zajíček brázdou, měl mošničku prázdnou. Potkala ho Káča, dala mu koláča." Tak to je taková dost přihlouplá říkanka, kterou jsem kdysi četla v nějaké dětské knížce (chudáci děti, teď si myslej, že zajíci choděj po poli s baťohama a škemraj o pečivo). Vzpomněla jsem si na ni, když se tuhle neděli rozhodla naše ,,Káča" - tedy Lucčina Kérka - že by taky mohla někde v brázdě potkat zajíčka.

To bylo tak: před začátkem cvičáku Lucka s Kérkou trochu procvičovala poslušnost. Najednou Kérka zavětřila asi zajíce, prolítla pod plotem a zdrhala k lesu. Rozhodně nechtěla zajíčkovi nabídnout koláč či cokoliv jiného, ale chtěla mu pořádně natrhnout pr...kožich. Lucka pod plotem neprolítla, musela oběhnout půl cvičáku, aby se dostala k brance a hnala za Kerinou. Volala ji co jí síly stačily, ale Kérčin mozek měl přepnuto na jediný program - ulovit. Nechala jsem všechny tři knírače na starost Jirkovi a šla pomoct Lucce. Lucku jsem uviděla dole u silnice a Kérku za silnicí v poli. Sice na dálku vidím hodně špatně, tohle se ale přehlídnout  nedalo. Malej černobílej flek hnal před sebou tři velký hnědý fleky. Kérka zřejmě zajíce ztratila, zato teď před ní zdrhaly tři srnky!

Na Lucčino zoufalé i prosebné volání absolutně nereagovala. Nereagovala ani na moje podlézavé volání, nereagovala prostě na nic. Vzala jsem to s kopce dolů k silnici. V půli cesty mi z pod nohou vyskočil zajíc - nevím u koho z nás dvou měl infarkt větší šanci. Než jsem dorazila k silnici, zmizela nám Kerina i srnky z dohledu. Nevěděly jsme ani, kterým směrem utíkaly.

 Lucku jsem poslala pro auto, aby projížděla okolí. Já jsem se vydrápala na kopec a svýma krátkozrakýma očima propátrávala terén. Marně. Po Kerině se slehla zem. Slezla jsem zase s kopce, boty obalený blátem, zpocená jak myš a vydala se do vesnice, jestli Kérka neběžela tam. V dálce jsem slyšela Lucku, jak pořád volá Kerinu. Takže ji zatím nenašla. Už víc jak půl hodiny o ní nevíme. A napadaly mě samý nepěkný věci - Kérku přejede auto, zastřelí ji myslivec, uštve se a zůstane někde ležet...Vtom mi zazvonil telefon a HURÁ -volala mi Lenka Mertová, že David má Kérku! To byla úleva, to bylo radosti!

David nám pak řekl, jak to bylo. Přijel na cvičák a šel na louku proběhnout Simira a Rockyho. Z dálky slyšel Lucku, jak zoufale volá Kerinu. Napadlo ho co se stalo, poslal Símu a Rokýse na cvičák a sám vyrazil do lesa hledat Kérku. Pročesával les a po nějaké době uviděl přes cestu přeběhnout srnku. Chvíli čekal a vyplatilo se, kus za srnkou běžela uštvaná Kérka. Zavolal na ni a protože i blbá teriérka se někdy unaví, přiběhla k němu. I když měl David sebou vodítko, radši ji celou cestu až na cvičák nesl v náručí, aby se mu nevyvlíkla. Takže Davide - ještě jednou díky!

P.S. Původně jsem chtěla napsat o tom, jak byla Kerinka při posledním hlídání u nás ve Vamberku úžasně hodná. Jak hezky baštila, jak jako první na vycházce dělala bóbika, jak se na morčátka jen hezky koukala a vůbec na ně nedorážela, jak se nechala dobrovolně navlíknout do postroje...Jenže o hodným pejskovi jsem nějak napsat nestihla. A tak ta potvůrka strakatá musela holt něco provést, aby ji babča zas mohla na stránkách pomlouvat.

P.S.S. Lucka z toho věčnýho volání KERRÝÝÝ na pár dní ochraptěla a nemohla mluvit, mě několik dní bolelo v krku a Kerinka zdravá a spokojená vymýšlí další ptákoviny, kterýma by nás obšťastnila...

 

 Mezinárodní výstava Duo CACIB Brno

7.2.2009 - Brno. Koncem loňského roku jsem přihlásila Philla na výstavu do Brna. Já sama bych o té výstavě ani nevěděla, ale ,,teta" Lenka Mertová vypátrala, že se v jeden den vystavují jak kraťandy tak fousáči a hned pojala nápad,že pojedeme společně. Nápad se mi zdál neškodný a 7.únor v nedohlednu, tak jsem se přihlásila. Musela jsem Philla přihlásit do třídy mladých, protože v den výstavy byl o dva dny starší, než aby mohl být ještě ve třídě dorostu. Phillova srst byla ještě ,,dětská" a nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěla do dne výstavy vypracovat na ,,dospěláckou". A tak jsem výstavu v Brně pojala jenom jako ,,výlet do Brna" a Phillovo seznámení s výstavním ruchem. A byla jsem naprosto v klidu.

Naprosto v klidu jsem ale přestávala být s blížícím se termínem výstavy. Přeci jen je to výstava mezinárodní. O Phillovu vizáž se mi  bezvadně stará Lenka Kamenická, ale co se mnou? Co na sebe, když většina oblečení se mi ve skříni samovolně sráží, takže je mi všechno malé? A navíc bych měla mít světlé oblečení, když mám tmavého psa. Kalhoty jsem vyřešila tak, že mi Lucka půjčila světlé rifle. No a halenku? Rozhodla jsem se pro samovýrobu. V pátek před výstavou jsem vesele klapala na šicím stroji a v 10 hodin večer bylo ušito. Hodila jsem halenu na sebe, a protože v tuhle hodinu už mě kromě syna Jirky neměl kdo zkolaudovat, šla jsem za ním. Zeptala jsem se ho, jestli takhle můžu na výstavu. Jirka se projevil jako diplomat a řekl mi, že módě nerozumí. Vysvětlila jsem mu, že nejde o módu, ale o to, jestli v tom můžu mezi lidi. ,,Mami upřímně, vypadáš, jako kdybys na sobě měla ubrus." A bylo to. Dítka jsou pravdomluvná, a tak halena letěla na dno skříně. Vytáhla jsem jednu sice starou, ale stále spolehlivou halenku, vyžehlila ji a má garderoba byla vyřešena.

V sobotu ráno v 5.30 h. se pro mě zastavili Mertíci a vyrazili jsme do Brna. Kraťandy i fousáči byli v jednom pavilonu a kruhy jsme měli kousek od sebe, takže jsme se mohli vzájemně navštěvovat. S Phillem byli v kruhu ještě dva psi. Oba byli starší a měli už tu žádanou dospěláckou srst, ale Phillík byl stejně  NEJKRÁSNĚJŠÍ. Škoda, že tomu německý rozhodčí Ernst Theisen-Krosse vůbec nerozuměl, takže Phillovi dal VD a byli jsme třetí. Mé naučené, že je mu teprve ,,neun monate" nevzal vůbec na vědomí. Ale teď  vážně - na srst se u fousáčů klade právem velký důraz, a tak jsem byla ráda i za to VD. Však mi se časem vypracujeme. Pro mě bylo nejdůležitější, že se Phillo v  kruhu choval, jako by už na nějaké výstavě byl (a to jsme běhání v kruhu nacvičovali den před výstavou, u hřbitova a téměř potmě). A po celý den výstavy byl Phillo naprosto pohodovej. Když jsem ho dala do boudičky, tak v ní v klidu spal. Když jsem ho vzala sebou podívat se na jiné výstavní kruhy, spokojeně ťapkal vedle mě. Pravda, každého psa, kterého jsme potkali, chtěl pozdravit a pohrát si s ním. To bylo při tom množství hafanů dost nemožné, a tak jsem ho radši chvílema nosila. Z výstavy jsme odjížděli odpoledne a já i Phillo jsme byli docela dobře unavení. Cestu jsme si zkrátili tím, že jsme její větší čast prospali. Doma se Phillo tvářil, jako by byl jenom na nějaké delší procházce, a tak už plánujeme (teda já plánuju) další výstavu - tentokrát ,,klubovku" ve Dvoře Králové.

                        

                        Asistentka rozhodčího počítá zuby                                                                               Phillo ve výstavním postoji 

 

Členská schůze vč. pobočky Klubu chovatelů kníračů

24.1.2009 - Nemošice. Dneska jsme se vydali do Nemošic na ,,kníračí schůzi". Cestu jsme si zpestřili tím, že jsem řídila já. Jezdím velice dobře (bohužel jen tam, kde to znám a těch míst není mnoho). Cestou do Nemošic se Lucka tak trochu stala panem Lorencem z filmu ,,Na samotě u lesa". Moje otázky typu ,,vejdu se tam?, mám ukazovat?,  stihnu ho předjet?" hodně připomínaly  ty ,,pane Lorenc, uvezu to?"

Když jsme v Pardubicích míjely  obchodní dům Albert, rozhodly jsme se cestou zpátky v něm nakoupit. Pardubicemi jsem projela plynule, Lucka coby GPS navigovala velice dobře. Na jedné křižovatce jsem se těsně zařadila vedle auta,  které odbočovalo vlevo - já jela rovně. Lucka mě (zbytečně zvýšeným hlasem) upozornila: ,,Mami - policajti!" Povídám: ,,Kde?" ,,No to je to barevný auto, co ses vedle něj tak blbě narvala!" Na konci Pardubic mi nějaký dědek sebevrah  vjel na kole z vedlejší silnice přímo před auto. Ctím stáří, a tak jsem ho nepřejela. Neodpustila jsem si ale aspoň krátké zatroubení. Tak nevím, jestli posléze nezahynul na infarkt.

Do Nemošic jsme dojely v pořádku a dokonce i včas. Schůze proběhla v pohodě. Na programu bylo i vyhlášení soutěže ,,Nejaktivnější knírač roku 2008". Tak tady jsme s Luciášem zazářily! Lenýsek se totiž umístil na 2.místě a Hakýsek soutěž vyhrál - 1.místo. Za odměnu jsme si obě vezly domů poháry  - no - pohárky.

Cestou zpátky jsme v Pardubicích vyhlížely Alberta. Byly jsme už na konci města a Albert nikde! Že by nám ho mezitím zbourali? Ne ne, to jen moje GPS Lucka na jedné křižovatce neohlásila ,,odbočte vlevo". Tak jsme to otočily, správně odbočily a Alberta našly.  Domů jsme přijely obě, bez újmy na zdraví i na autě, v naprostém pořádku. Moje přesvědčení, že jezdím velice dobře, získalo na síle.

                                                   

                                          Lennyho pohár  za 2.místo                                                                        Hackyho pohár za 1.místo

TOPlist