DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Lenny a Phillo

Novinky

O Jaroměřský preclík - Jaroměř

 

29.7.2012 se v Jaroměři konal 15.ročník těchto prima závodů, na kterých jsme samozřejmě nemohli chybět. A tak jsme se s Lennym a Phillem vydali do Jaroměře pokořit místní parkury. Lenýsek  jako morální podpora “bráchy“, když sám už hopkat nesmí.

Ona teda byla ohrožena i účast Philla, protože asi deset dní před závody začal kulhat na přední nožku a když jsem mu ji prohmatávala, kňoural. On je taková naše malá hérečka, myslela jsem si, že fixluje. Pak jsem ale objevila nalomený drápek na pátém prstu a bylo jasno . Ucvaknout to nešlo, vevnitř byl drápek živý. Tak jsem to vždycky jen přelípla náplastí s polštářkem a nechali jsme to osudu. Den před závodama starej zlomenej drápek odpadl, Philda na bebí zapomněl a mohli jsme jet .

První běh agility jsme dali s Philískem přesně podle svých možností - bez chyby a v našem tempíčku a bylo z toho 5.místo (z devíti). V jumpingu jsem se to snažila pokazit nejdřív já, když jsem zvorala trať, ale Phillo naštěstí trval na svém provedení a v motanici ze skoček se na rozdíl ode mě zorientoval správně. Pak, asi aby mi nebylo líto, že jsem úplně blbá, dělal, že nevidí tunel, takže jedna odmítačka a byli jsme sedmí.

Nakonec se ještě běžela hra, kde jsme si zahráli na veterináře. Naším úkolem bylo se psem proběhnout trať, cestou vzít tabletku… no tabletu… teda TABLETU jak kolo od vozu, doběhnout s ní k nemocnici, tam si obléknout doktorský plášť a návleky, se sanitou dojet pro zraněného psíka (naštěstí plyšového), ovázat mu bebíčko a dovézt ho do nemocnice... agiliťáci to znají - jsme naprosto normální . Já i Philda jsme se snažili a bylo z toho 5.místo.

Během dnešních závodů se jednu chvíli spustil takový liják, že jsme se rozhodli pro přestávku - času bylo dost a navíc jsme tuhle nucenou přestávku dokonale využili k likvidaci skvěle ugrilovaného čuníka . Ten se při těchto závodech stal už tradicí a já doufám, že příští rok se tu zase na grilovaném prasátku (a samozřejmě na závodech) všichni sejdeme.

                   

                           žádnej velkej fofr, ale za to poctivě                                            a touhle mňamkou jsme si krátili čas, kdy nehorázně lilo

 

                 

                       To je pořádná dávka antibiotik, že?                                                                naše "sanitka" pro převoz pacienta

 

 

Marodíme, rehabilitujeme aneb Veterina, Ivaňák a Orlice…

 

 Moje podezření, že Lenýskova záda nejsou v pořádku, se bohužel potvrdilo   Lenny byl skleslý, chodil pomalu nebo raději vůbec a o nic nejevil zájem. Hned v pondělí ráno jsme jeli na veterinu, kde pan doktor udělal Lennymu podrobné vyšetření. Ukázalo se, že trochu věk a hlavně bývalé Lennyho zranění se hlásí ke slovu. A tak dostal chlapec dvě injekce, prášky a zítra sem jedeme znovu. Veterinář mě upozornil, že Lennymu se po injekcích rychle uleví, a že ho mám držet v klidu. No tak to mně žádnou práci nedá, tak rychlý to určitě nebude - Lenny  připomínal uzlíček nezájmu o cokoliv a s výrazem  “dejte mi všichni pokoj“ mi cestou domů v autě usnul.

Nevím, co přesně pan dochtór tomu našemu klukovi ďobnul. Jistý ale je, že když jsme přijeli domů, měla jsem úplně jiného psa. Lenny vstoupil do dveří ve stylu “tak kde je ten prďola, co tady čepuje to pívo?“ a okamžitě se s Phildou začali mydlit… a mě fakt dalo dost práce udržet to zvířátko po zbytek dne v klidu. Druhý den ještě jedna injekce a preventivně podávat Alavis a sláva, máme doma zase dva mladíky 

Na cvičáku jsme s Lenýskovým agilitěním museli skončit - žádné skočky a podobné aktivity. Po pár týdnech nicnedělání si ale Lenny vynutil aspoň tunýlky a nízkou kladinu, jinak by mně snad při pohledu na ostatní cvičící psy rozboural boudičku. Jednu neděli bylo odpoledne takové vedro, že jsme místo smažení se na sluníčku zvolili koupačku hafanů na Ivaňáku. Pro Lennyho to byla i bezva rehabilitace, protože už asi tři roky vodu náramně miluje. Dřív se mu voda vůbec nelíbila, byl to hnusnej mokrej fujtajbl a já ho do ní musela nosit. Situace se obrátila a já ho teď naopak musím z vody vynášet, jinak by se mě tam snad urehabilitoval - nějak nepozná, kdy mu docházejí síly a plave a plave… a plave

            Lenýska jsem musela z vody každou chvíli vynášet       Falco,Lenťa,Ewik,Brownie,Luci,Kérka,Jana,Phillo,Lenny,Falco,Dita,Dixie,Zuzka

                                                         místo cvičáku jsme dnes hafíkům dopřáli vodní hrátky na Ivaňáku

 

Naše bývalá psí “au-pair“ Lenka mně nabídla, abychom se šli s nima vykoupat ve Vamberku za zahrádkářskou osadu Mníšek. Lennymu voda dělá dobře, Philldovi trocha pohybu ve vodní lázni taky neuškodí, s Lenčinejma klukama se shodnou a tak jsem se rozhodla, že půjdeme. Podle Lenčiných fotek na FB jsem usoudila, že tam je pěkné klidné zákoutí s mírnou, čistou vodou. Měla jsem po noční. Vyspala jsem se, najedla, vzala sebou klukům jejich nové “vodní“ hračky (byly od Ježíška, určené k vodním hrátkám, od prosince netrpělivě čekající na léto…) a mohli jsme vyrazit 

Tohle místo bych teda sama nenašla - bylo schováno za stromy a hustými keři a byl to vlastně soutok dvou řek. Zleva rychlejší chladná Orlice, zprava pomalejší chladná Zdobnice. Dost ve stínu a být tu sama, asi bych měla trochu bobky. Vstup do vody byl přes hrubší kamení a okamžitě se u břehu rozvířilo i bahno. Nejsem skleníková květinka a jako děti jsme téměř jiný zdroj vodních radovánek než řeku neměly, tady mně ale bylo jasný, že JÁ se koupat nebudu. Vyplavím kluky, pohrajou si s novejma hračkama a jdeme domů

 Vyplavila jsem kluky, dala jim hračky (aportek a kroužek) ... a další scénář byl mimo moji režii… Lexík uchopil kroužek, který si držel Lenny, zatřepal hlavou, čímž Lennyho od hračky snadno oddělil a šel si hrát. Tak jsem Lennymu dala aportek … a situace se opakovala. Opuštěný kroužek si plaval k pravému břehu, Lexa hravě setřásl Lennyho i z aportku a za chvíli si to opuštěný aportek mířil po proudu. Lenka mi řekla, ať jsem v klidu, že Danda přinese vše a odevšad a poslala ho za aportem. Já jsem kluky uvázala u keře, protože Lenny by byl schopnej si pro hračky plavat a třeba se i utopit.

Danda - silně pobízen Lenkou, ať donese aport - nasadil ksicht absolutně nechápajícího retardíka a nedonesl odnikud nic, natož vzdalující se aportík. Tak se pro aport vydala Lenka. Já jsem škobrtala přes ty pitomý šutry k pravému břehu pro kroužek. Kroužek jsem ulovila a čekala na Lenku, až se vrátí s aportem. Lenka se za chvilku vrátila, bez hračky a s tím, že jí voda už sahala ke kraťasům

Nevím, co se ve mně hnulo… ty hračky byly koupený v Pennáči v akci asi po třiceti korunách, takže o finanční ztrátu nešlo. Až do dneška čekaly ve skříni na svoji premiéru, takže ani o “citové pouto“ k nim tu nešlo… Ale já se rozhodla, že klukům ten jejich aportík prostě uplavat nenechám! Protože vodou bych to už nestihla, vylezla jsem na břeh a utíkala podél řeky. V místech, kde jsem se domnívala, že by hračka už tak asi moha být, jsem se prodrala keřema a vlezla do vody. No vlezla - spíš jsem do ní tak trochu spadla, protože břeh tady byl tak strmý, že normálně do ní vstoupit ani nešlo. Hračka pomalu plula při protějším břehu. Vydala jsem se za ní. Vodu jsem měla asi do půli stehen, pak ke kraťasům, pak do pasu… přeci se nebudu vracet, abych sundala mikinu, tak hluboký to tady snad není… ne, nebylo to tak hluboký, bylo to hlubší. Za chvíli už jsem musela plavat, protože pod nohama mně zmizely i ty pitomý šutry

Hračku jsem ulovila a plavala zpátky ke druhému břehu. Mikinu nacucanou vodou, v každý ruce jednu hračku a v očích asi šílený výraz, protože mi to nešlo plavat tam, kam jsem chtěla. Už to vypadalo, že “vystoupím“ až v Doudlebách, ale nakonec jsem se na tu druhou stranu přeci jen nějak dohrabala. Ani nevím, jak se mi podařilo ještě vylézt na ten strmý břeh, ale prostě podařilo…

Možná, že ti moji kluci vycítili, jak moc jsem se snažila jim tyhle dvě hračky zachránit nebo nevím, co v tom je, ale od té doby je mají nejradši (a to ani nemusíme chodit k vodě). Večer jsem jela do práce na noční - utahaná, ale spokojená. A teprve v práci, při noční směně, jsem si uvědomila, jak lehkomyslná jsem vlastně byla. Vůbec tu řeku neznám, nevím, jestli jsou třeba u dna nějaké kořeny nebo jestli je tam tůň nebo cokoliv jiného. V blízkém okolí nikde nikdo, takže v případě nouze bych se pomoci asi nedovolala … brrr! No, ještě jsem asi mladá - nebo spíš blbá? 

                                

                                                     Na soutoku Orlice a Zdobnice, trochu v blátě... Danda,Lenka,Phillo,Lenny,Jana,Lex

                                                                                            ... néé Lexi, aportek ani kroužek už nedám!

 

 

Ry - ko - my  - Rychnov n. Kn.

 

10.6.2012 - Rychnov n.Kn. Nedělní odpoledne patřilo našim neoficiálním závodům  Ry – ko – my, dnes pořádaným u nás v Rychnově.

Protože příděl slušného počasí jsme zřejmě totálně vyčerpali na Raráškovi, bylo dnes jaksepatří hnusně  Jednu chvíli byl déšť dokonce tak vydatný a vytrvalý, že jsme pojali úmysl ukončit závody po 1.běhu a spočítat výsledky pouze z něj. To se ale samozřejmě nelíbilo těm, kteří se v tomto běhu diskli. Naštěstí. Protože když ti  “tam nahoře“ zjistili, že nás ani přívaly deště ze cvičáku nedostanou, přestali na nás chrlit proudy vody a my jsme mohli v běhání pokračovat

Byla jsem přihlášená s Lennym do veteránů a s Phillem do dospěláků. Jenže… jenže už v sobotu v Chlumci se mi zdálo, že Lenýsek neběží svým obvyklým tempem, že je trochu pomalejší. A dnes dopoledne na něm bylo vidět, že není ve své kůži. Polehával, nic ho nezajímalo a ani pamlsky ho nijak nebraly. Měla jsem podezření, že se mu ozývají jeho kdysi zraněná záda  Rozhodně jsem nemínila riskovat, že mu běháním ještě přitížím, a tak jsem ho ze závodu odhlásila. Dnes tedy bude čest naší rodiny obhajovat pouze náš  “mladej“.

Musím s potěšením říct, že Phillo se svého úkolu zmocnil velice zodpovědně. Oba běhy doběhl a ještě k tomu - JAKO JEDINÝ - čistě!  V součtu obou běhů před sebe pustil jen Luciášovu Kerrinku,  Lustykovic Aramise a dvě šeltičky - a to jen proto, aby se tihle šampioni necítili trapně, kdyby je porazil… (a to se jim to nahání čas, když před skočkou nezvednou nožičky a shoděj laťku nebo hupsnou zónu, žejo - to Philoušek absolvoval všechny překážky poctivě, proto měl kapánek delší čas ). Dnes jsme tedy obsadili parádní 5.místo a já jsem byla s naším výkonem naprosto spokojená 

Navíc Phillo se na parkuru zachoval jako agiliťácký profík.Tím, že nám většinu dne více či méně vydatně lilo, stal se povrch poněkud kluzkým, místy až blátivým. Dalo se čekat, že sebou při běhu pár lidiček flákne na zem. To oko diváka vždycky potěší. Po prvním běhu jsem konstatovala, že moje lýtka zdobí pár blátivých stříkanců. Po druhém běhu jsem to už neřešila. Jak jsem totiž běžela, najednou jsem měla pocit, že se moje nohy nedotýkají země. Opravdu byly chvíli obě v luftu, jenže vzápětí se ozvalo hlasité  “MLASK“ a já se dotýkala země úplně vším! A zatímco já se válela na zemi s hubou v blátě, Phillda pokračoval způsobně v kursu parkuru do tunelu. Ewik - v roli rozhodčího - na mě zařvala „zvedej sééééé!!!“  Phillo vyběhl z tunelu, správně vyhodnotil situaci a tempo svého běhu přizpůsobil  tempu mého vstávání. Parkur jsme zdárně dokončili i přesto, že se mé povely smrskly na pouhé ukazování rukama. Pro smích jsem totiž nemohla vůbec mluvit, natož srozumitelně Philouškovi říct, kudy kam. Je to ale pašák a parkur dokončil s mou minimální účastí   Oko diváka jsem  potěšila určitě dostatečně. Oko mé bylo zaneřáděno blátem. Oko fotoaparátu - naštěstí - zrovna čučelo někam jinam.

V souboji Rychnov kontra Mýto jsme si zopakovali úspěch z minulého roku - druhé místo patřilo opět Rychnovu. To ale není tak podstatné. Daleko podstatnější je, že jsme my blázniví kynologové ochotni vyměnit nedělní válení se na gauči u televize za běhání s hafanama po place v jakémkoliv počasí. A co je na tom vůbec nejlepší - že NÁS TO BAVÍ !!! ... a tak zase na podzim

 

                           

                           tak takhle to dnes u nás vypadalo                                     ... někdo si deštník držel sám          ... někdo na to měl lidi                                    jak  "Na samotě u lesa"  (,, a chčije a chčije..." )                                                   Ewík                                             Dita se Standou

 

                 

                             někdo si v tom počasí "rochnil" - malej Falco                           někdo nee... ,,Fujtajblík, chci teplou deku a pelíšek!" - Sára  

 

                 

                        Phillo na kladině - dnes bojoval i za Lenýska                                             vyhlášení výsledků: vyhráli jsme vlastně všichni    

                     a svýmu bráchovi ostudu rozhodně neudělal                                           nad pohodlností, leností i nepřízní počasí 

 
 
 

O Chlumeckou tlapku -  Chlumec nad Cidlinou

 

9.6.2012 - Chlumec n.C. Dnes jsme se vydali na naše oblíbené neoficiální závody do Chlumce. Vloni i předloni se mnou jela Lenka se Žofkou, dneska taky a ještě se k nám přidala Pavla Marková s parsonkou Chelsee. Cestu jsme zvládli v pohodě, silnice byla v sobotním ránu téměř prázdná a počasí se tvářilo příznivě

Na Chlumeckou tlapku jezdím ráda. Jsou tu fajn lidi, závody jsou dobře zorganizované, takže všechno pěkně „odsejpá“ a navíc - naším klukům se tady daří. Předloni jsme tu byli poprvé a oba kluci si přivezli 3.místa. Vloni si to zopakovali a opět jsme si odváželi dvě 3.místa. Letos jsem měla za cíl s Lenýskem si v klídku a pokud možno bez chyb zaběhnout dva jednoduché parkury a s Phildou - pokusit se doběhnout dva jednoduché parkury (před časem Phillo běhání tak trochu bojkotoval  a teď jsme byli ve stadiu rozběhávání se)

V kategorii veteránů byla krom  Lennyho přihlášena ještě Lenčina papilonka Žofka a Pavlínina kníračka - Lennyho neteř Alex. Měl s námi běžet ještě knírač Arny Radky Novákové (s Lennym se na závodní dráze ještě jako mladí kluci potkávali hodně často). Ten dnes ale nepřijel, ačkoliv Radka tu byla a závodila v jiné kategorii s fenkou Joy. Radka mně důvod Arnyho nepřítomnosti vysvětlila … povídá mně: ,,Víš Jani, v životě se člověku přihodí spousta věcí a všechno je jednou poprvé. No a já si prostě dneska poprvé v životě na závody zapomněla vzít psa!  

Lenny zaběhl jak agility tak jumping čistě. Jen se mi zdálo, že dnes běží trochu pomaleji nebo opatrněji než jindy. A protože čistě dnes v kategorii veterán běžel jenom on, získali jsme 1.místo!  

S Phildou bylo v kategorii dohromady devět psů. Jak už jsem psala, naším cílem (teda mým cílem, Phildovi to asi bylo šumák) bylo pokud možno doběhnout jump i agility. No a cíle jsme dosáhli a to vrchovatě, protože Philda běžel oba parkury pěkně a bez chyby a tentokrát mu nedělal problém ani látkový tunel, se kterým tu loni trochu bojoval. A protože i Philda byl ve své kategorii jediný, kdo měl oba běhy čisté, získali jsme rovněž 1.místo!

Tak až takovýhle úspěch jsem teda nečekala a měla jsem z kluků ohromnou radost. V Chlumci se jim asi taky moc líbí a aby se nemuseli dohadovat, komu to šlo líp, umísťují se vždycky stejně. Domů jsme se vraceli brzy odpoledne a náramně spokojení . Cestou jsme se stavili v Česticích na vynikající zmrzlině a pak jsem ještě pozvala holky u nás v Častolkách na kafčo - prostě to byl parádní den

 
                                                
                                       
                                                 Lenny - agility - "Áčko"                                                                                                   Phillo - agility - "Áčko"
 
 
               
 
                                        Lenny - součet - 1.místo                                                                        Phillo - součet - 1.místo 
 
 
 
                                                   
 
                                        Rychnováci - Verča a Kessy, Kristýna a Uranie, Pavla a Chelsea, Jana a Phillo a Lenny, Lenka a Žofka
 
 
   
 
RYCHNOVSKÝ  RARÁŠEK  -  10.ročník  -  Rychnov nad Kněžnou

 

2.6. 2012 - Rychnov n. Kn. První červnová sobota se letos proměnila na náš agiliťácký svátek - pořádali jsme jubilejní  10.ročník oficiálních závodů Rychnovský Rarášek. Ačkoliv se tentokrát ve stejném dni konaly agiliťácké závody i v Sezemicích, sešlo se u nás obdivuhodných 73 závodících týmů. Naše kreace na parkuru dnes posuzoval rozhodčí Tomáš Glabazňa.

Na Facebooku (ano děti  - i moje generace už pochopila, že “kdo nemá FB, jako by nežil“ ) se krátce před závody rozjela diskuse ohledně Raráška. Ovšem nezasvěcený se mohl domnívat, že jde o přípravu nějaké kulinářské akce a ne o závody agility. Naším tématem totiž bylo jídlo, které jsme chtěli pro závodníky připravit - a tak jsme si psali, co kdo vaří, peče, smaží … takže ti, co přijet nemohli, hořce litovali utírajíc hladovou slinu a rozhodčí Glabazňa si zamluvil palačinku.

Pro každého závodníka byla na uvítanou připravena lahůdka v podobě vynikajícího medovníku (Luciášova specialita) a krom tašky s nějakou tou drobností taky parádní přetahovadlo pro hafíka. Kantýna pak nabízela skutečně široký sortiment občerstvení - ke kávě, čaji i jiným nápojům tu byl výběr všelijakých sladkých řezů (práce nás hospodyněk), pro zahřátí a vzletný krok Ewíkova čočková polívka, česká klasika párky či sekaná, dále tousty (na jejichž přípravu si Ewča v masně nechala od prodavačky napočítat po sto plátcích šunky a sýra ), pro mlsouny palačinky s různými náplněmi  a šlehajdou od Niny, no a rozhodně nelze opomenout vynikající osvědčené halušky s uzeným a se zelím, které snad musela Lenka Mertovic připravovat ve vaně, neboť úctyhodných 7,5 kg téhle mňamky jen tak do nějaké mističky nenarvete.

Realizační tým, složený z nezávodících i závodících členů agi skupiny (no prostě my všichni, co jsme tam byli), odvedl dnes opravdu skvělou práci a tak celý den plynul v naprosté pohodě. K dobré náladě přispěl i rozhodčí Tomáš Glabazňa svým bezprostředním a vstřícným vystupováním. Jeho slovní zdrobněliny jsou pověstné. Já jsem měla na starost komentování závodů a naše seznámení proběhlo asi následovně: ON - už by vás mohlo přestat bavit říkat “pan rozhodčí“, já jsem jednoduše “Tomík". JÁ - tak já jsem tedy “Janinka“. ON - to mě nesmírně těšánkuje. JÁ - no já mám taky velikánskou radostičku (jak dva dementi ). A tak jsme si potykali… Když si šel během závodů k našemu stolu loknout kafča, Nina ho upozornila, že mu ta káva už trochu chladne. Tomík řekl, že studený kafe je "na krásu", já prohodila, že mně už by nepomohlo ani kdyby na něm byla kra, Tomíkovi se nadmuly tváře a já málem měla to jeho kafe v ksichtě. Nakonec svůj boj vyhrál a požádal mě, abych tyhle fóry říkala až když bezpečně polkne 

Dnes jsem opět závodila s Lennym v kategorii veteráni. Ve veteránech nás bylo pět - tři S a dva L a výsledky se počítaly dohromady. Měly to být naše poslední oficiální závody. Chtěla jsem naše závodní agilitění uzavřít na domácí půdě a moc jsem si přála, abychom doběhli oba běhy. Abychom prostě ve výkonnostním průkazu na závěr neměli to neoblíbené slůvko DISK. Veteráni běhali parkury připravené pro eLkové závodníky, takže jak jumping tak agility byly prostorné a běhavé. Lenýsek asi vycítil, jak moc mi na dnešních závodech záleží a byl naprosto úžasnej. Jumping zaběhl čistě a nejrychleji, takže jsme měli 1.místo. Agility se mu taky moc povedlo, jen poslední laťku na skočce škrtnul zadníma nožkama a ta se nakonec poroučela k zemi. Tomík to ale jako chybu i přes upozornění neohodnotil a tak jsme i v agility získali 1.místo (druhá borderka Dumby měla taky chybu, ale rychlejší čas). I kdybychom ale byli druzí, nic by to neměnilo na tom, že se nám dnes s Lennym běželo pohodově a že jsme si ten náš poslední závod fakt užili. Líp už jsme dopadnout nemohli a já za to Lenýskovi moc děkuju

Počasí, které tradičně na Raráška předvádí  “psí kusy“ , snad vyslyšelo naše motlitbičky, prosebně vysílané tam nahoru - ráno bylo sice chladno, ale za celý den na nás nepadla ani jedna dešťová kapka a odpoledne se díky sluníčku i oteplilo. Během celých závodů se nám o příjemnou hudební kulisu starali Mertovic kluci Luboš s Davidem.

Po skončení závodů, když odjeli poslední hosté, jsme my Rychnováci všechno uklidili a ještě si společně sedli ke kafíčku a nějakým těm výborným buchetkám.  Měli jsme radost a fajn pocit, že všechno tak pěkně klapalo, a že jsme jak hostům, tak i sobě připravili báječný agiliťácký den 

                           

                                     ceny připravené pro vítěze                                                                         ... najdi překážku (Kerinka)   

 

                          

                                     jumping veteráni - Lenny 1.místo                                                                  agility veteráni - Lenny 1.místo

 

 

 

Kluci fousatí mají narozeniny

 

Květen je nejkrásnější měsíc v roce a pro mě krom jiného i proto, že v květnu se narodili oba moji fousáčci. Lenny  22.5.2002 – takže letos oslavil krásné první kulatiny, tedy 10 let a Phillo 6.5.2008 a letos jsou mu 4 roky.

Ačkoliv jsou povahou naprosto odlišní, to podstatné mají stejné …  upřímné srdíčko, které bije proto, aby nás mohli milovat, aby nám přinášeli radost, aby každý den v jejich společnosti byl pro nás veselejší. Když cítí, že jsme smutní, strčí nám tu svoji fousatou držtičku do klína, abychom věděli, že jsou tu pro nás. A když se radujeme, jsou připraveni radovat se a blbnout s námi 

A tak jim přeju hlavně zdraví a aby jim s námi bylo vždycky jen a jen dobře. A nám přeju, aby nás jejich studené, vlhké čumáčky probouzely a vítaly ještě spoustu dalších krásných let. Klucííí - máme vás moc rádi  !!!

 

 

                                                                                                        Phillo a Lenny - naši klucííí