Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Lenny a Phillo

Události 2008

 

"Holka na zabití"

 ...to je starší český film, který nedávno dávali v televizi. Nějak jsem si na ten název vzpomněla...To mi takhle jednou odpoledne písla Luci, jestli bych prý přes noc pohlídala Kérku. Proč ne, nikam se nechystám, tak není problém. A Kérka je milá psí holčička, kterou máme všichni rádi. Ještě než holky přijely, šla jsem vyprovodit návštěvu a vzala sebou ven Lennyho a Philla. Mávla jsem návštěvě a do toho zrovna holky přijely. Lucka vystoupila z auta, do jedné ruky mi vetkla misku se žrádlem, do druhé - už obsazené našimi kluky - mi přidala Kérku  a zmizela s tím, že jde pařit. Já vydržím v podstatě jakékoliv zacházení, a tak jsem se zhruba po půlhodince vrátila domů s třemi vyvenčenými psy a kupodivu i s tou miskou a žrádlem. S večerním venčením mi pomohl Jirka a bylo to v pohodě.

Většinu času u nás Kérka strávila v pokojíku, kde máme naše dvě morčata - Tamaru a Borise. Snažila se k nim vyskočit a soustavným kňučením nám dávala najevo, že je nutně potřebuje na hraní! Zklamali jsme ji a morčata jsme neobětovali.

Brzy ráno - fakt brzy na to, že byl víkend - Kérka nemilosrdně vzbudila mě i kluky, že se jde ven. No tak jo, milá dámo, abys doma nežalovala, že jsme tě tu trápili. Hodila jsem na pyžamo venkovní oblečení, klukům dala obojky a vodítka a vzala Kérčin postroj. A to se ukázalo jako hrubá chyba. Kérka zmerčila postroj a zmizela pod postelí. Postroj ji totiž podle jejího názoru značně omezuje ve volnosti pohybu a to naše princezna nesnáší. Nepomohlo domlouvání, sliby (mezi nimi i ten, že ji ztřískám, jen co vyleze), dokonce jsem jí nabídla i ta morčata. Nic. Kluci už si u dveří málem dělali na nožičkách uzel, aby se nepočůrali a ta blbka stávkovala pod postelí! Schovala jsem postroj, místo něj vzala do ruky kus voňavýho žvance, lehla na zem vedle postele a lákala tu darebačku ven. No hurá, na masíčko se nechala ukecat. A tak jsme konečně mohli vyrazit. Klukům brzy ráno stačí taková ,,dvacetiminutovka", aby se prošli, vyčurali, udělali bobika. Dnes tomu mělo být jinak. Kluci se sice prošli, vyčurali, udělali bobika  - ale dáma nic. Tu čuchla, tu čůrla, ale bobik nikde. Lennymu a Phillovi se už na chlupech začaly dělat sněhové koule, mezi prsty jim sníh začal zamrzat a nechápavě na mě otáčeli hlavičky, proč se ještě nejde domů. A ta strakatá psice si vesele ťapkala sněhem, který se na ni nevím proč vůbec nelepil, čučela po okolí a kochala se ranním Vamberkem. Teprve asi za hodinu (kdy já už vduchu vyčerpala všechny slušné i méně slušné výrazy) se uráčila vypustit malýho ucmrndlýho bobička a my mohli konečně domů. Všechny jsem je vytřela ručníkem, dostali snídani a šli jsme se dospat.

A ta malá strakatá mrška si ke mně vlezla do postele, olízla mně uši a oči, jukla na mě tím svým nádherným pohledem, přitulila se a nastavila bříško k drbání. A já zapomněla na to, že mě ještě před chvílí vláčela hodinu sněhem. Vždyť se vlastně chtěla jen po ránu trochu projít. Začla jsem tedy drbat její bříško a s pocitem, že tu máme na hlídání úžasně milou psí holčičku, jsme všichni usnuli.

 

Vánoce, vánoce přicházejí...

 21.12.2008 - Rychnov n.Kn. Konec roku se rychle přiblížil a s ním taky naše tradiční vánoční skotačení na cvičáku. Lucka připravila pro štěňátka dráhu ze tří tunelů. Zaběhli si dva běhy a časy se jim sečetly. Jirka s Phillem si doběhli pro krásné 3.místo. Dospěláci běželi nejdřív tuneliádu a pak slalomáček. Tuneliáda ještě šla, ale když ve slalomáčku psi počtvrté absolvovali slalom, už se jim z toho trošku motaly kebulky i nožičky. Jirka si tyto dva běhy zaběhl s Hackym, a protože ta trojka mu dnes asi byla souzená, v obou obsadili opět krásné 3.místo. My s Lennym jsme taky běželi moc pěkně. Tuneliáda ale končila skočkou a tu Lenýsek ,,trochu" odbyl. Za ní totiž zrovna kráčela jeho kámoška papilonka Žofka. No a Lenýsek, vida pěknou holku nablízku, jako každý chlap vypnul mozek a skočkou proletěl, aniž by zvedl nožičky. Ve slalomáčku jsme patřili k těm, co se jim z té spousty tyček  zamotala hlava. A tak jsme sice neskončili na stupních vítězů, ale krásně jsme si zablbli.

Pak jsme naše hafíky zateplili v autech a přesunuli jsme se do vyhřáté klubovny k ozdobenému stromečku, vánočnímu cukroví, čajům a kafíčkům. Lucka vyhlásila umístění v dnešním skotačení a všichni dostali odměnu pro své pejsky. Pak zhodnotila letošní rok a pořadí v soutěži tým roku. To mě moc mile překvapilo, protože jsme se s Lenýskem dostali na 3.místo. Já, Ewik a Nina jsme také dostaly odměnu za to, že se o výcvik staráme, když je Luciáš někde na semináři nebo na závodech. Pak jsme pro změnu odměnili my všichni Lucku - za vše, co pro nás dělá a doufáme, že bude dělat i nadále. Obdarovali jsme ji velkým pohárem a malým plyšovým ,,Hakýskem". My víme, že má pohárů doma spoustu, ale ty má taky díky Gordonovi, Hackymu a Kérce. Tenhle má jenom díky sobě. Za to, že je prima a že o nás tak pečuje. No a pak už jsme jen baštili, pili kafčo a čaj a povídali a povídali....

                                       

                                         Jirka,Phillo a jejich úplně první závody                                               Pohár a plyšák pro Lucku            

 

 

 ,,Tři chlapi v chalupě"

26.11.2008 - Vamberk. Dneska si Lucka odvezla domů Hakýska. Měli jsme ho tu tři týdny ,,na hlídání". Většinou babičky hlídají vnoučata, já hlídám hafany (dost možná, že by to se mnou leckterá babička vyměnila). Kerinka se žačala hárat, a tak byl Hacky odvelen do Vamberka. Odvelen byl proti své vůli, protože on by raději zůstal doma. Zrovna když se pro něj Kérka stala velice zajímavou, vrazej ho do Vamberka do paneláku! A ke všemu ke dvěma psím klukům, se kterýma se musí o všechno dělit. Jenže Lucka zatím u Kérky štěňata neplánuje a už vůbec ne fousaté parsony či strakaté knírače, tak se s tím musel smířit. Kerince nastalo dost smutné období, protože si neměla s kým hrát.

Zato u nás ve Vamberku bylo ,,veselo v chaloupce" - teda ve 3 + 1. Nejdřív si kluci museli ujasnit vzájemné vztahy. Hacky s Lennym už mají dávno jasno, už tu spolu hospodařili, ale Hacky a Phillo? První den jsme Philla dvakrát vyprošťovali z Hackyho tlamy. Popvé byl Hacky pokárán, podruhé seřván. Stačilo to, víckrát už se štěně sežrat nepokusil (alespoň ne v naší přítomnosti). A brzy se z kluků stala docela správná smečka. Hlavně velice zodpovědně hlídali byt. Jakmile někdo zazvonil, hned byli u dveří a předháněli se, kdo vetřelce víc zastraší. Návštěva neznalá poměrů by k nám asi nevstoupila, ale k nám naštěstí většinou chodí jen návtěvy, které naše kluky znají. Zrovna tak se předháněli kdo mě víc uvítá, když jsem se vracela domů. Musela jsem je naučit, že vítat mě samozřejmě smějí, ale nemůžou při tom dělat takový kravál (hlavně při návratu z odpolední v půl jedenácté večer).

Je krásné mít doma tři kníračí chlapečky. Je to krásné pozdě večer, když už jsou všichni vyvenčení, nabaštění a spokojeně odpočívají v pelíšku (nebo v mé posteli). Je to až dojemné, jak jsou ti kluci fousatí roztomilí. Ráno ve čtyři hodiny, když mám vstávat a jít je venčit, už to tak dojemné není. Teda oni sami by tak brzy nevstávali. Jenže když mám ranní, musíme mít budíček v tuhle nehoráznou hodinu, abych všechno stihla. Phillo se probírá v okamžiku, kdy já jen pomyslím na to, že budu muset vstát. Olízne mi oko a jde vzbudit oba kámoše, aby neprošvihli vycházku. Zpočátku jsem ráno vstala, umyla se, přestrojila, učesala...Jenže když za mnou na každém kroku stepovalo dvanáct psích tlapek a tři páry očí mě popoháněly k větší rychlosti, změnila jsem postup. Po olíznutí oka Phillem hodím na pyžamo tepláky a bundu, vyhnu se koupelně a účes vyřeším tím, že na hlavu narazím čepici. A vyrážíme ven. Philla s Lennym v jedné ruce, Hackyho v druhé. Připadám si jako zaměstnanec ,,vyvenčovací" agentury z amerických filmů, jen ty peníze mi za to nikdo nedá. Naštěstí můžu Lennyho za chvíli pustit a nechat ,,na volno". Přesto se mi vodítka Hackyho a Philla každou chvíli zamotají. Zdálky musím vypadat  jako šílený regulovčík nebo pomatený policajt na křižovatce, jak rozhazuju rukama, abych je rozmotala. No a taky musím uhlídat, aby každý z chlapečků udělal ,,bóbika", dřív se domů nejde. Když je přes den venčí Jirka, chodí s nimi nadvakrát. Lennyho raději nepouští, a tak jde nejdřív s Phillem a Lennym a pak s Hakýskem.

Kerinka dohárala a Hacky se může vrátit domů. Určitě už mu moc chybí zahrada a taky největší kamarád děda, ale snad mu u nás bylo taky dobře. No, však my si to všichni zase zhruba za půl roku zopakujeme.

 

 

Hradec Králové - Zlatá překážka

22. - 23.11.2008 - Hradec Králové. Závodní sezona končí a nás v sobotu a v neděli čekaly poslední - tentokrát halové - závody. V sobotu jsme s sebou vzali i Philíska, aby se seznámil i s jiným závodním prostředím než jsou cvičáky či fotbalové hřiště. Phillovi  hala nedělala žádné problémy, jen cesta po tmavém schodišti ho trochu zaskočila:,,hodil brzdu", udělal ten svůj ksichtík ,,vemte si mě" a my ho v zájmu plynulého provozu na schodišti raději nesli. 

Běhalo se na dvou parkurech současně a rozhodčí byli Petr Rybář a Tomáš Glabazňa. Občas se někomu, kdo měl víc psů, sešla prohlídka i běh najednou, ale nebyl to problém. Stačilo se domluvit s pořadateli a startovní pořadí se upravilo podle potřeby. Po oba dva dny závody plynuly hladce a bez problémů. Trochu mě zarazilo rozhodnutí rozhodčího Glabazni, když jedna borderka proskočila kruhem, zavadila o něj a kruh spadl. Rozhodčí to zhodnotil jako ,,čistý běh". Přeci když pes zavadí třeba na skočce o laťku a ta spadne, je to chyba. Ale co, v kuchyni má pravdu ženská, v práci šéf a na parkuru rozhodčí.

Lenýskovi se v hale moc líbilo. Hlavně dole vedle parkuru, kde bylo hodně psů. Všechny vůně psích holek se tu koncentrovaly a neměly kam odvát jako při závodech venku. A tak pokud byl Lenny mimo boudičku, věčně brázdil čenichem podlahu. V neděli v openu takhle ,,stopoval" i na houpačce. S jeho běhy jsem ale byla spokojená. V sobotu běžel open bez chyby, zkoušku SA 3 jsem mu zvrzla já špatným vedením ze skočky (disk) a v jumpingu to odnesla jedna laťka na dvojskoku. V neděli měl open taky čistý, zkoušku SA 3 rovněž bez chyby a v jumpingu jedna chybka ve slalomu. V kategorii smoll startovalo v sobotu 55 týmů a v neděli 54 týmů. Na ,,bednu" jsme neměli šanci. V současné době jsou standartní časy běhů nastavovány tak přísně, že se před Lennyho (s čistým během) dostali i psy se dvěma chybami, ale rychlejším časem. Neříkám, že by se pes měl parkurem procházet, má ho zaběhnout co nejrychleji. Má-li být ale nejlepší, měl by ho zaběhnout i čistě. V nedělní zkoušce A 3 (ve všech kategoriích dohromady) se podařilo splnit časový limit pouze jednomu psovi - manchesterské teriérce Ondry Vrkoče ( její čas byl 43,27 sec.- standartní čas byl 44,00 sec.). Bylo to ale na úkor čistoty běhu - měla jednu chybu. Takže postupovou zkoušku A 3 nesplnil v neděli ani jeden z třiceti týmů. Kam tak pospícháš, milé agility?

V sobotu odpoledne pro nás pořadatelé připravili ještě ,,sranda závod" - běh družstev. Družstva byla čtyřčlenná a běželo se formou štafety. K obveselení nás soutěžících a také přihlížejících každý člen družstva běžel s lyžařskými hůlkami v ruce. Když doběhlo naše družstvo (Alena a Katka Lustykovy, Jana a Lucka Bočkovy - s názvem Lustbočky), šla jsem se dívat shora na ostatní soutěžící. Byla to fakt legrace. Při pohledu na dospěláky, jak absolvují skočku, v jedné ruce lyžařské hůlky a v druhé polystyrenovou sněhovou vločku, kterou běží zavěsit na vánoční stromek, jsem se zeptala Lenky Mertové:,,Jsme vůbec ještě normální?" A Lenka mi řekla:,,Hlavní přeci je, že se dobře bavíme!" A měla naprostou pravdu. Sedět doma u televize a nadávat na politiku, počasí, zdražování a vůbec na všechno, zbytečně by se nám dělaly vrásky. Teda - my ty vrásky máme taky, ale vůbec ne zbytečné. My je totiž máme od smíchu!    

                                              

                              Vánoční stromek ze závodu družstev                                                         Dort k 10. výročí Zlaté překážky

 

 

Letohrad - Východočeský pohár

 19.10.2008 - Letohrad. V letošním roce slaví město Letohrad 700 let svého trvání. Při této příležitosti se tu konají různé akce - jednou z nich byly i dnešní agiliťácké závody. V Letohradě se věnují jen sportovnímu výcviku, a tak závody uspořádala hradecká organizace a překážky zapůjčili agiliťáci ze Žamberka. Cvičák tu mají na velmi pěkném místě na konci města. Lucku trochu zaskočilo, že cvičák není oplocený - už se viděla, jak pročesává letohradské lesy a hledá Kérku. Kerinka si ale na závodech hraje na hodnou holčičku, a tak ani dnes nikam nezdrhla. Lenny cestou od auta na cvičák potkal háravou pudličku a bylo jasné, že ho to tady dnes bude bavit (nakonec to ale bylo taky v pohodě, jenom na startu vždycky zabořil čenich do drnu a chvíli trvalo, než mě vzal na vědomí).

Dnešní počasí se chovalo přiměřeně k datu v kalendáři - ranní mrazík nevynechal ani trávník na parkuru, ani připravené překážky a bohužel ani nás. Pohled na omrzlou kladinu a stejně omrzlý tunel nás příliš nezahřál. Ti zodpovědní vzali svým hafanům nějaký ten obleček. Já byla ta méně zodpovědná, a tak oblečky odpočívaly doma. Vozím sebou vždycky deku, kterou se v chladnějších dnech na závodech přikrývám. Při pohledu na Lennyho a Philla, jak se v boudičce marně snaží zahřát, jsem si řekla ,,seš blbá tak trp!" a deka putovala do  boudy, kde se do ní kluci vděčně zahrabali.

Paní rozhodčí Lenka Pánková nám dnes připravila docela náročné parkury. Možná to byl záměr, abychom se zapotili už při prohlídce a nebyla nám taková zima. Lenny zvládl všechny tři parkury bez chyby, jen ten časový limit s námi opět nespolupracoval. V jumpingu to stačilo až na 12.místo. Ve zkoušce jsme byli úspěšnější a vybojovali si 2.místo. V agility jsme byli taky šikovní, jen 3,5 trestného bodu za čas nás zařadilo až na 4.místo. Při Lennyho handicapu je to vlastně velký úspěch.

A co bylo na dnešních závodech nejlepší? Měli jsme tu od nás z Rychnova šest soutěžících psů - a každý z nich stál na bedně! A protože Simirovi dneska zřejmě svítila jeho šťastná hvězda, na bednu šel dokonce dvakrát. A tak ačkoliv dnešní den začal trochu mrazivě, při odjezdu z Letohradu nás  všechny hřálo vědomí, že jsme si užili zas jeden prima den.

                                               

                                              Takhle Simír relaxuje...                                                                               ...a takhle Beník skáče  

 

,,Stříhali dohola malého chlapečka..."

17.10.2008 - Hradec Králové. Dneska jsme vzali Philla do Hradce k paní ,,kadeřnici přes pejsky". Zklamali jsme ho hned na začátku cesty. Vždycky ho v autě vozím  buď na místě spolujezdce nebo s někým na zadní sedačce. Jeli jsme ale Luciášovou Feluškou, a tak jsme ho dali  za zadní sedačky, kde je to upravené pro psy. Phillo nekňučel, neštěkal, neškrábal - jen přední pacičky a čumáček zavěsil do dělící sítě a týral nás pohledem opuštěných, odložených a nemilovaných pejsků v útulcích. Nakonec usoudil, že s náma je to marný a radši se díval z okna. To ho asi uspokojilo, protože do Hradce k paní Kamenické přijel už zase dobře naladěný.

Phillo byl několik týdnů předtím předupraven od chovatelky Lenky. Ta si s ním užila ten první souboj a přesvědčování, že kníračí srst se prostě upravovat musí (zatím ještě ne trimováním, na to má Phillo čas až nebude mít štěněcí srst). A protože ho Lenka přesvědčila šetrně a bez psychické újmy, choval se u paní kadeřnice skoro jako zkušený mazák. Jenom když došlo na vytrhávání chloupků z uší, svedl s námi velkou bitvu. Nakonec to vzdal, byly jsme přeci jen v přesile. Ale nadával nám tak hlasitě a urputně, že bylo dobře, že mu nerozumíme.

Když bylo vše hotovo, stál před námi krásně upravený Philoušek, teď už hodně podobný svým dospělým příbuzným. Odměnila jsem ho za statečnost, on mě olízl na znamení, že předešlé mučánkování je mi odpuštěno a vyrazili jsme k domovu. Na zpáteční cestě si Phillo hověl u mě na klíně na zadní sedačce. Neměla jsem totiž to srdce dát ho zase dozadu na ,,samotku". Phillo to vděčně přijal a spokojeně usnul.

P.S. Až ho Luciášek vyfotí, dodám i fotečky.  

 

Rychnov n.Kn. - RY-KO-MY

12.10.2008 - Rychnov n.Kn. - na dnešní den  jsme u nás v Rychnově naplánovali čtvrtý - závěrečný díl přátelských závodů RY-KO-MY. Předpověď počasí slibovala teplo, sucho, slunečno - prostě hezky. Byla zima, vlhko, zataženo - prostě hnusně. To jsme ovlivnit nemohli, tak jsme počasí nechali, ať si dělá co chce. Ovlivnit jsme mohli průběh závodu a to se nám  myslím podařilo. Lucka zpracovávala výsledky běhů průběžně na počítači a tak jsme po doběhu posledního závodníka nemuseli ani moc dlouho čekat  na vyhlášení. Nejdřív Lucka vyhlásila umístění soutěžících v dnešním čtvrtém kole a potom výsledky za všechna čtyři kola dohromady. Každý závodník dostal nádherný diplom, na kterém byly                           i fotografie jeho vlastního pejska v akci  a každý pejsek dostal balíček s mňamkama a hračku. A pro ty nejúspěšnější tu byly ještě krásné poháry a medaile. Myslím, že závody se všem zúčastněným líbily.

No a jak jsme bojovali my s Lenýskem? Statečně. V průběžném součtu po třech kolech RY-KO-MY jsme byli na 1.místě. Takže jsme měli fakt dobře ,,našlápnuto". Dnes v prvním běhu - agility - Lenýsek běžel pěkně, jenom mu nožičky brnkly o dvě tyčky (a ty mršky spadly), takže 10 trestných  bodů. Ve druhém běhu - jumpingu - jsme si vedli taky  velice dobře, Lenny běžel  bez chyby. Po tunelu ho čekaly už jen čtyři skočky. Za tím tunelem jsem na něj měla počkat. Nepočkala. Ne že bych nechtěla, prostě mě to v tu chvíli nenapadlo. A tak Lenýsek skočil trošku jinou skočku než byla na řadě. A my jsme se diskli. Opravdu hodně se mi nelíbí, když někteří psovodi po chybě na parkuru psa vulgárně osloví. Za tu chybu si většinou můžeme sami a vůči psovi je to nespravedlivé.  No vidíte a ze mě tady vypadlo ,,vole!" jako kdybych ho tak oslovovala běžně (pak jsem se mu fakt omluvila, přiznala si , že to ,,vole" patřilo spíš mně a smířila se s tím, že už nebudeme první).

Nebyli jsme první, ba ani druzí či třetí. V dnešním závodě jsme byli šestí a v celkovém součtu jsme  skončili na 4.místě. Zamrzelo mě to, samozřejmě, ale jenom na chvíli. Po závodech jsme si sedli do vyhřáté klubovny (o oheň v kamnech se příznačně stará hasič Víťa), plnili jsme si bříška báječnou mňamkou od Lenky Mertové, popíjeli kafčo a debatili o všem možném. A já jsem si znovu uvědomila, že je sice moc hezké a příjemné na závodech být ,,na bedně", ale když to nevyjde, svět se proto nezboří. Podstatné je, že si pak máte s kým o tom  popovídat, rozebrat proč se něco povedlo a něco ne a ve finále se všemu zasmát. A že se můžeme těšit na další akci.

                             

                                    Hakýskův přelet nad dálkou                                                                 Poháry a medaile pro nejúspěšnější týmy 

 

 

Havlovice - KRAKATIT 007 

4.10.2008 - dnes byly naším cílem Havlovice. Havlovice byly oceněny titulem ,,Vesnice roku 2007". Viděla jsem z nich jen malou část, ale ten titul si určitě zaslouží. Dnešní závody se konaly na krásně upraveném travnatém hřišti.

Nejdřív jsme běželi jumping. Lenny ho zaběhl čistě, ale naše rychlost stačila až na 11.místo. Pak jsme běželi zkoušku SA 3. Většinou startujeme tak, že Lenny sedí před první překážkou a já si udělám malinký náskok. Tentokrát se chlapec rozhodl, že to dělám blbě a vzal to do svých tlapek. Jenže mi to zapomněl říct. Zatímco já jsem rozvážně kráčela na místo, odkud jsem mu chtěla dát povel, on už závodil. Díky pokřiku přátel jsem pochopila co se děje a včas se k němu přidala. Lenny překonal všechny nástrahy a záludnosti trati, ale neodpustil si krátkou - no spíš delší - zastávku, aby pohlédl do řad diváků. Stálo nás to deset trestných bodů za čas (no to tam čučel pěkně dlouho - nebo jsme ještě navíc byli zase trochu pomalí?). Přesto nám to ještě stačilo na 3.místo

Poslední běh - agility - se nám opravdu vydařil. Lenny překonal pár prvních překážek a pak to přišlo. Překážka zvaná ,,kruh", naprosto jednoduchá. Zvlášť pro zkušeného psa. A můj zkušený šestiletý A3 Champion ji radostně oběhl! Nějak jsem to nemohla pobrat, znovu jsem mu dala povel ,,kruh". Lenny to pochopil po svém a radostně oběhl kruh podruhé. Když ho obíhal potřetí a ještě si při tom rošťácky štěkal, musela jsem se smát. Pak Lenny usoudil, že kruh je oběhnut dostatečně, s jistotou profesionála  jím proskočil a pokračovali jsme dál. Samozřejmě to znamenalo disk za tři odmítnutí, mě to ale spíš pobavilo. Tak dobře své miláčky známe a stejně nás dokážou neustále překvapovat. A dorazila to Evička, když mi povzbudivě řekla: ,,Víš Jani, sice jste se diskli, zato ti ale tentokrát zůstal krásně sedět na startu!" 

                               

                                    Překonáváme záludnosti parkuru                                                                 3.místo ve zkoušce SA3

 

Rýzmburk - Rýzmburský pohár

 27.9.2008 - dneska jsme se vydali na závody do Rýzmburka. Když jedu sem, vždycky si vzpomenu na jedny z našich prvních závodů, které jsme absolvovali právě tady. Byli jsme s Lennym tehdy oba začátečníci. Vzpomínám, jak jsme běželi open - před námi se několik týmů disklo nebo měli chybu. Lenny běžel čistě a do cíle zbývaly jen tři jednoduché skočky. Já už měla hlavu v oblacích a málem trénovala úsměv až budem stát na bedně. Jenže právě ty tři jednoduchý skočky jsme už neudělali. Lenny uviděl za ,,lajnou" krásnou šeltií slečnu, na parkur se vybodnul a běžel se dvořit té krasavici! No jak říkám, oba jsme byli začátečníci. Lenny dnes už ví, že z parkuru se nezdrhá a já zase vím, že hodnotit běh se má až za cílovou překážkou.

Dneska se tu běžely dvě zkoušky a jumping. Lenny běžel dobře, v první zkoušce jsme získali 3.místo a ve druhé 2.místo. Běháme už ale ve trojkách a ty mají kromě náročného parkuru taky přísnější časový limit. A ten jsme teda nestihli. Lenýsek ještě po tom úraze neběhá tak rychle jako dřív (a upřímně - já neběhala rychle ani před ním). Takže jsme vyfásli nějaký ten trestný bodík za čas a na postupovou zkoušku to ještě nebylo. My si s tím ale hlavy nelámem, hlavně že běháme.

Jumping Lenny zaběhl taky čistě, ale možná si i on vzpomněl na naše začátky. V jednom místě se zastavil, zahleděl za lajnu...Tentokrát se ale vrátil ke mně a parkur jsme dokončili. A nakonec z toho bylo docela slušné 5.místo.

 

                                                 

                              S Lennym máme vyrovnané tempo                                                                           Druhá zkouška druhé místo

 

 

 Takhle Hacky umí vybírat zatáčky

 

 

 Nemošice - ,,Den s kníračem"

20.9.2008 - v Nemošicích dnes Východočeská pobočka Klubu chovatelů kníračů pořádala akci ,,Den s kníračem". Začátek měl být v 9.00 h., a tak jsme v sobotu ráno s Luckou, knírači Hackym, Lennym, Phillem a PRTkou Kérkou uháněli směr Pardubice-Nemošice. Měla se tu konat ukázka agility (to známe, to děláme), sportovního výcviku (to taky známe, ale s klukama to dělat nebudeme), záchranařiny (hezké, ale my zůstaneme u agility) a hlavně - důvod, proč jsem do Nemošic prostě musela - jedno stanoviště bude vyhrazeno (jak hlásala pozvánka) ,,stříhání a předvádění psů na výstavě" (tak tohle potřebuju, to neumím a chci se přiučit a poučit, protože mám čtyřměsíční štěně a Lenýska).

Začátek byl trochu chaotický a nebyl v 9.00 h. ale v 10.00 h. Společně jsme se vyfotili. Pak jsme se asi měli rozejít na plánovaná stanoviště. Jenže to nebyla ani tak stanoviště jako čtyři postupné ukázky. První ,,stanoviště" byla ukázka agility. Předvedla ji Lenka Kombercová, Pavlína Marková, Věra Bařinková a kupodivu taky Lucka s Hackym a já s Lennym (ale až poté, co jsme posháněli překážky - některé už dávno neodpovídaly současným parametrům). Druhé ,,stanoviště" byla ukázka obrany, kterou docela poutavě předvedl a okomentoval p. Vidrna. Třetí ,,stanoviště" byla ukázka výcviku záchranářských psů. Vzhledem k tomu, že jsme se nenacházeli v sutinách ale na klasickém cvičáku, nebylo moc co ukazovat. Jenom když pejsek překonával vysokou kladinu s žebříkem na začátku a na konci, zatajil se mi dech - to chce fakt odvahu (samozřejmě mám na mysli psa). Podruhé se mi zatajil dech, když byl druhý pejsek vyslán na klasickou kladinu. Na tom by nic nebylo, tu dělají sporťáci i agiliťáci úplně běžně. Jenže jsme byli  předem upozorněni, že pejsek je po nemoci  a má problémy s udržením rovnováhy - prý ho to ,,táhne do leva". Tak proč ho tam kruci posílají ?! Ano, pejsek měl problémy a s té kladiny spadl. Doleva.

Ale teď už hurá na čtvrté ,,stanoviště"! Výstavy a úprava. Představovala jsem si to asi tak, že zájemci o vystavování si vezmou své pejsky, udělají kruh a budou předstírat, že jsou na výstavě. A zkušená paní či pán (jakoby rozhodčí) jim řekne, jak mají chodit, co dělají špatně a jak to udělat dobře. A pak si ta jakoby rozhodčí vezme jednoho pejska a na něm ukáže, jak se pes měří, jak se prohlížejí zuby ...Jo, to zrovna. Dostalo se nám pouze informace, že se máme psovi alespoň 5 minut denně věnovat a na výstavu si vzít k tmavému psovi světlé oblečení a ke světlému tmavé. A ukázka úpravy psa? Tak ta se jaksi nekonala vůbec. Pouze jedné paní bylo vyčiněno, že má úplně blbě oholeného psa a s ním teda na výstavu ani náhodou. Psy máme zásadně trimovat, nikoli stříhat mašinkou. Tak to vím taky. O tom kdy, jak a co trimovat, co můžeme nebo nesmíme stříhat apod. ani slovo. No tak to byla opravdu plodná a poučná ukázka.

A pak už se nedělo nic. Naštěstí tu měl Phillo brášku a sestřičku, tak jsem si s jejich majiteli docela dobře popovídala a sourozenci se mezitím spolu vyřádili. Jsou si tak podobní, že jsme je rozeznávali jen podle obojků. A pak jsme obklopili chovatelku Lenku Kombercovou a ta nám trpělivě a názorně  vysvětlovala a ukazovala, jak máme o ty rošťáky pečovat. Jenže v nejlepším musela odejít - ona se totiž konala schůze výboru! A my ostatní jsme to mohli sbalit a jet domů. Tak jsme to sbalili a jeli. Myslela jsem, že ,,Den s kníračem" bude tak nabitý, že se domů budeme vracet až večer. Vraceli jsme se v poledne. Když jsme opouštěli Nemošice, pečlivě jsem sledovala ceduli se jménem obce - nějak mě totiž napadlo, jestli na ní nebude napsáno LOUNY.      

                     

                 Phillo(uprostřed) při hře s Polly Happy a Pepperem                                     Lenka(vpravo) při názorné ukázce úpravy Pepříka

 

 

Vysoké Mýto - RY-KO-MY

13.9.2008 - měsíc po Lenýskově úrazu, byly závody ve Vysokém Mýtě. Tam se jel Lenny jen podívat, ještě nezávodil. Zkusili jsme to v Mýtě až druhý den 14.9.2008 na závodech RY-KO-MY. Lenny běžel poctivě jako dřív, ale opatrně a pomaleji. V prvním běhu byl 3. a ve druhém 2. - celkově 3.místo. Takže se mu jeho první závody po ,,neschopence" docela povedly.

                                 

                          Lenny ukončil neschopenku a už zase běhá                                                     Tady v Mýtě si vyběhal 3.místo

 

 

 Lenny marodí

17.8.2008 - dnes měl Lenny na cvičáku nehodu. Ošklivou. Vždycky když docvičíme a uklidíme překážky, jdeme si udělat kafe. Psy necháváme volně běhat, aby si trochu pohráli. Monika měla ,,chytrý nápad" a hodila několika velkým psům míček zrovna do místa, kde byl Lenny. Psi ve snaze míček ulovit Lennyho v plné rychlosti srazili.

Lenny se zapotácel a pak začal hlasitě naříkat. Běžela jsem k němu, abych mu pomohla. On se rozběhl a na ten strašný obrázek nikdy nezapomenu - běžel jen po předních nohách, zadní polovinu těla bezvládně vláčel za sebou. Chytila jsem ho a snažila se ho uklidnit. Měl vytřeštěné oči, třásl se a nemohl se postavit na zadní nohy. Trvalo to hrozně dlouho, ale nakonec se mu přeci podařilo postavit se na všechny čtyři. Jeli jsme na veterinu. Udělali mu rentgeny a doktor ho celého prohmatal. Řekl mi, že Lenny má silně naražená žebra, ale naštěstí nemá nic zlomeného nebo naštípnutého. To, jak vlekl zadní polovinu těla po zemi, bylo způsobeno krátkodobým (naštěstí) stlačením míchy, jak utrpěl prudký náraz. Lenny dostal injekci a sirup proti bolesti.

Měsíc musí být  úplně v klidu. Za týden jsme měli jet na závody do Jičína, ale to vůbec neva, pro mě je podstatné, že Lenny může chodit. Do Jičína jela místo něj Kerinka. Byly to její první oficiální (ač neplánované) závody. A velice úspěšné - v jumpingu se umístila na 2.příčce a ve zkoušce na 1.místě!

 

Žamberk - O pohár Fitmin

15. a 16.8.2008 - v Žamberku pořádali v pátek zkoušky a v sobotu závody agility O pohár Fitmin. V pátek běžela s Lennym Lucka a přivezli si pohárek za krásné 2.místo ve zkoušce SA 3. V sobotu jsem s Lennym už zase běhala já. Počasí bylo úžasné - když nepršelo, lilo! Skoro to vypadalo na zrušení závodů. Všichni normální lidi byli doma v teple svých obýváků a lenošili u televize. Jenže agiliťáci normální nejsou, a proto od rána do večera v tomhle marastu statečně a zcela dobrovolně čvachtali parkurem. Martině Kučerové to doslova vcuclo botu, a tak do cíle doběhla jen s jednou. Já jsem v jumpingu nechtěně předvedla baletní číslo - něco mezi Labutím jezerem a kozáčkem, ale ustála jsem to. Stálo mě to drahocenné vteřiny, ale široké okolí se náramně  bavilo.

Nakonec jsme v jumpingu skončili na 4.místě, ve zkoušce SA 3 jsem Lennyho špatně navedla do tunelu a diskli jsme se a v agility jsme byli desátí. Takže když to shrnu - počasí naprosto zoufalé, já mokrá od hlavy k patě a výsledky nic moc. A přesto jsem se celý den moc dobře bavila a vůbec nelitovala, že neležím doma u televize. Tam bych totiž nepotkala tu spoustu fajn lidí, stejně ujetých jako já, ale se kterými se nikdy  nemůžu nudit. Za pár dní bych si určitě nevzpomněla ani na sebelepší film, který tehdy běžel v televizi. Ale na to, jak jsme běželi my v Žamberku, na to budu vzpomínat ještě dlouho. 

                                 

 Normálního psa by člověk ven nevyhnal, ale ten agiliťácký půjde i kdyby trakaře padaly!

 

 

 Louny - Mistrovství republiky kníračů v agility

8.,9. a 10.8.2008 - je začátek srpna a to znamená, že vyrážíme směr Louny na Mistrovství republiky kníračů v agility. Nevím proč (kecám, vím to moc dobře), tyhle závody nám k srdci moc nepřirostly. Přesto se sem tvrdošíjně vracíme rok co rok, letos už počtvrté. Holt máme knírače a tak asi nemůžeme nepřijet.

Poprvé jsme tu byli v roce 2005. Závodila Lucka s Hackym a Lennym. Hned v pátek večer nás překvapilo losování startovních čísel. Čísla si závodníci vylosovali a pak je  zas  mohli zapomenout. Startovalo se podle toho, kdo měl kolik psů a jak potřeboval běžet. V sobotu ráno, cestou za osobní hygienou, mnozí závodníci zjistili, že už probíhá prohlídka parkuru. Mikrofon tu ještě neznali, a tak o prohlídce věděl jenom ten, kdo šel zrovna okolo. Dalším překvapením byla časomíra. Fungovala na principu ,,tiché pošty", takže o časech jsme neměli ani ponětí. Někteří zjevně pomalejší psi měli nakonec časy lepší než ti rychlí. V neděli odpoledne nás pak zklamalo vyhlašování výsledků. Na Mistrovství republiky bych čekala alespoň trochu slavnostní atmosféru - tady nebyly ani stupně vítězů!

Přesto sem v srpnu 2006 jedeme znovu. Tentokrát nás čeká překvapení velmi nemilé - Lucka nemůže startovat s Hackym, protože je v kategorii medium sám (je o 2 cm přerostlý). Loni to nevadilo. Myslím, že kdyby se přeměřili všichni malí knírači, kteří tehdy startovali, bylo by v kategorii medium narváno. Navrhli jsme jednoduché a logické řešení - Hacky poběží překážky pro kategorii medium a výsledky se započítají  do výsledků ostatních malých kníračů. Trať i čas jsou stejné jako u kategorie small. Ostatní závodníci s tím souhlasili, tak by to neměl být problém. Byl to problém a Hacky startovat nemohl! Chtěla jsem to sbalit a jet domů. Ale byl tu ještě Lenny, tak jsme zůstali. A dostalo se nám zadostiučinění. Lucka s Lennym do toho dali všechno a tak si z 10.ročníku Mistrovství republiky kníračů v agility odváželi pohár za 1.místo. Jen ty stupně vítězů zas jaksi nebyly.

S Luckou jsme po zdlouhavém ale úspěšném tažení dosáhly toho, že na schůzi výcvikářů byl schválen náš návrh na drobnou změnu pravidel, podle kterých mohl Hacky na dalším mistrovství už zase startovat. A tak je tu srpen 2007 a my zase míříme do Loun. Hackymu se zadařilo a vybojoval si pohár za krásné 2.místo. Vše probíhalo v klidu, už jsem myslela, že nás tu tentokrát nic nepřekvapí. A přeci! Souběžně s mistrovstvím kníračů tu probáhají i klasické závody agility. Sledovala jsem open kategorie L. Jeden z ostřílených závodníků se po nepříliš vydařeném běhu (několik tyček opustilo bočnice) pustil do rozhodčí, že stála tak blbě na parkuru, že mu běh zkazila. Zalitovala jsem chudáka rozhodčí, co musí vydržet, ale vzápětí jsem zírala jak Alenka v říši divů! Žádné ,,podejte si protest", ale téměř omluvné ,,tak si to zaběhni znovu a řekni mi, kam se mám postavit". No jó, tak my se známe! Rozzlobený závodník se chvíli nechal od rozhodčí přemlouvat, ale pak si bez uzardění ten běh zaběhl znovu (a stejně špatně). Ještě že jsem seděla na židličce, poněvadž jinak by to se mnou fláklo. Tohle prostě jinde nezažijete, na to se fakt musí jet až do Loun.

                               

Lenny-Louny 2007                                                                             Hacky-Louny 2007

A je tu srpen 2008 a další ročník Mistrovství republiky. A protože jsme v Lounech, čeká nás zase překvapení. Tentokrát mi však  až ukápla slza závisti. Mají tu nádhernou elektronickou časomíru (trochu ztratila na kráse, když jsem zjistila cenu). Letos už jsem běžela s Lennym já. Oba běhy jsme zaběhli dobře a skončili jsme na sice nevděčném ale pro mě krásném 4.místě. Tradičně nás zklamalo vyhlašování výsledků. Proběhlo jakoby mimochodem ve chvilce volna při běžných závodech agility a stupně vítězů se opět nekonaly. Pořadí závodníků se vyhlásilo jen do třetího místa a pak už to bylo jenom ,,za účast". Od zástupce Klubu chovatelů kníračů jsme obdrželi trhací bloček a rok starou samolepku z Mistrovství kníračů stopařů. Opravdu důstojná upomínka na Mistrovství republiky kníračů v agility!

Skoro nás napadlo, že sem už jezdit nebudeme. Jenže milé Louny, pokud to jen trochu půjde, příští rok nás tu máte zas! My totiž máme ty knírače  a to se nedá nepřijet. A navíc - dobře se tu stanuje, máte výborné obědy, v okolí pěkná místa na procházky se psy a když tu s námi zase bude parta prima lidí jako jsou Mertíci, Evička a Bářovi, tak se dá prožít báječný víkend i tady u vás - v Lounech!  

                                             

takhle stanujeme                                                                                                 takhle si užíváme 

 

 

 Jaroměř - O Jaroměřský preclík

26.7.2008 - dneškem už by vlastně mohly začít novinky, protože dnešek odstartoval i naše stránky. Jeli jsme na závody do Jaroměře. Měly to být závody jako každé jiné. Tedy - pro v šechny ostaní to určitě byly závody jako každé jiné. Jen já jsem si je trochu zpestřila. Když se normální člověk, zvláště pak kynolog, rozhoduje o koupi psa, dlouze a pečlivě nad vším uvažuje. Jaké plemeno, pejska či fenku, ze které chovné stanice...Já jsem o koupi dalšího psa vůbec neuvažovala. Máme Lennyho a jeden pes nám bohatě stačí. Přesto jsem se mezi jumpigem a zkouškou SA 2 stala majitelkou tříměsíčního štěněte malého černostříbřitého knírače Philla z chovné stanice Černý havran. Stalo se to tak, že Lenka Kombercová, od které mám Lennyho, měla sebou volné štěňátko z posledního  vrhu...někdy je možná lépe příliš neuvažovat...Phillo vstoupil do naší rodiny s naprostou samozřejmostí. A dnes a denně nás přesvedčuje o tom, že jsem  se rozhodla dobře. Jo, a tu zkoušku SA 2 jsme s Lenýskem zaběhli natolik dobře, že jsme si splnili třetí postupovku ( 3.místo ). A příště běháme  ve trojkách. Ne snad že bychom tam tak spěchali, ale prý musíme.

              

Phillo                                                                                                                 Lenny

 

Lenny a Phillo už spolu

 

 

 Dvůr Králové - OPSION 001

5.7.2008 - ve Dvoře Králové pořádala OSA Havlovice závody OPSION 001. S Lenýskem se nám podařilo zaběhnout druhou postupovou zkoušku SA 2 (  2.místo ). Téměř celé závody ( vyjma vlastních běhů ) komentovala Irena Kochová. Moc se mi líbilo, že o každém týmu podala alespoň malou informaci a závody tím získaly příjemnou, kamarádskou atmosféru.

 

Dvůr Králové   5.7.2008

 

 

 Praha-Letňany - flyballový turnaj

22.6.2008 - tak tohle datum mi způsobovalo třes v kolenou a chvění okolo žaludku. V Praze Letňanech se totiž konal ,,TURNAJ SLADKÝCH NADĚJÍ". Na tom by nic nebylo, kdyby šlo o agility. Tohle byl ale turnaj flyballový! Ani na tom by nic nebylo, kdyby nás Luciáš na něj nepřihlásil. K flyballu jsme na cvičáku teprve lehce přičichli a už hurá na závody! Teda Lucko - díky! Lucka nás coby začátečníky přihlásila do soutěže dvojic ( Simir+Kerča, Brownie+Lenny ). Abych byla moudřejší, přečetla jsem si pravidla soutěže. To jsem si pomohla! Pravidla jsem nepochopila, některým výrazům jsem vůbec nerozuměla - nás se teda Praho bát nemusíš!

Přesto jsme v neděli ve 3.15 h. ráno jako správní blázni vyráželi v plné sestavě ku Praze vstříc ,,sladkým nadějím". V Praze jsme trochu zakufrovali - kdo by taky hledal pražský cvičák v řepném poli, že? Ale na místo jsme dorazili včas. Jedna paní obdivovala náš stejnokroj - měli jsme klubová žlutá trička a černé vesty - domnívala se, že jsme nějaké ostřílené vypracované družstvo. Kdyby viděla, jak jsem chvíli předtím žasla nad barevnými semafory a mylně pokládala start za cíl, změnila by názor. Jenže když už jsme jednou tady, budeme bojovat! Postupem dne jsem pravidla pochopila i já a naši hafani běhali co jim síly stačily. A zadařilo se! Ve druhé divizi jsme obsadili 1.místo - Simir a Kerča a jen o tři setiny vteřiny za nimi obsadili 2.místo Brownie a Lenny. Líp už jsme ani dopadnout nemohli. Domů jsme se vrátili sice až kolem půlnoci, ale nadmíru spokojeni. Takže Lucko - díky!

                             

 

Praha-Letňany   22.6.2008

 

 

 Slemeno - RY-KO-MY

15.6.2008 - hned v neděli jsme ve Slemeně absolvovali druhý díl RY-KO-MY. Zaběhli jsme s Lennym jednou na 1.místě a jednou na 3.místě - celkově 2.místo a já byla moc spokojená.

 

Slemeno   15.6.2008

 

 

Slemeno - závody agility

14.6.2008 - daší závody byly ve Slemeně, pořádala je OSA Kostelec n.Orl. Už jsem neměla tak katastrofické představy jak bloudím parkurem ne-bo se válím po zemi. Běželi jsme docela slušně a s Lenýskem jsme si zaběhli naši první postupovou zkoušku SA 2 ( 2.místo ).

                       

Slemeno   14.6.2008

 

 

 Opatovice n. Labem - závody agility

7.6.2008 - tohle datum se přibližovalo na můj vkus příliš rychle. Byla jsem totiž přihlášená na oficiální závody do Opatovic n.L. Klídek mě trochu opouštěl. To bude ostuda, to  bude trapas! Zapomenu trať, švihnu sebou, zkolabuju... Nevím jak je to možné, ale nic z toho se nestalo. Ve zkoušce SA 2 jsem sice vlastní blbostí ( nebo to byla nezkušenost? ) nasbírala 15 trestných bodů, ale jumping i agility jsme zaběhli bez chyby. Moc mi pomohlo, že se mnou byli Mertíci, Evička a Nina a chválili mě, že to bylo prima. Taky když jsem běžela parkury, měla jsem pocit, že letím jak  ,,srna brna". Pak jsem bohužel shlédla video ( Luboš natáčel ) - tak ta srna teda byla hodně raněná. Ale neva, ostuda nebyla. Lucka mi prostě z Lenýska vychovala senza agiliťáka, který je ochotný a schopný běhat i s takovým atletem, jako jsem já.

 Opatovice n. L.   7.6.2008

 

 

 Rychnov n. Kněžnou - RY-KO-MY

30.3.2008 - jsme u nás v Rychnově pořádali jarní RY-KO-MY ( první díl přátelského utkání mezi RYchnovem, KOstelcem a MÝtem Vysokým ). Po čtyřleté pauze jsem s Lennym běžela já a protože to bylo na domácí půdě a v úzkém kolektivu, byla jsem v klídku. První běh jsme vyhráli, ve druhém jsme se diskli a v součtu nám to vyneslo 3.místo. Na začátek dobrý, ne?

                                      

                                        Náš první běh po čtyřleté pauze                                                                               Docela se podařil

 

Než začnu s novinkami, tak nejdřív trochu ,,stařinek", abych ten letošní rok měla kompletní.

 

 

 

.

 

 

 

 

TOPlist